10 / 10

Infekční choroba s rychlým nástupem a bouřlivým průběhem, provázená silnými horečkami, ventrálním spasmatem a hnisavou vyrážkou, končící ve většině případů bolestivou smrtí, když nejsou nasazeny účinné protilátky - to je tyfus. Slovenská grupa, která její název přijala za svůj, s ní má dozajista společné rychlé šíření a silnou nakažlivost, ovšem v pozitivním slova smyslu. TYPHOID znamená víc než dobrý důkaz toho, že co se řádně nadupaného death metalu týká, nespí se u našich slovenských bratří na vavřínech! Tahle smrtící trojka představuje stálici tamní scény a zároveň snad nejlepší slovenskou deathovou kapelu! TYPHOID rules!
Zanechme však nadšených eloží a přejděme rovnou k věci. Už první počin této kapely, demo "Intestines Of Immortality", vzbudil ve své době zaslouženě pozitivní ohlas, a na debutu "Ruptured Self Control" TYPHOID svou prácičku dotáhl k dokonalosti a jeho projev svědčí o nemalých hráčských schopnostech. Produkce té doby se vyznačuje nekompromisní brutalitou a zároveň zvukovou pestrostí bez monotónnosti, šedi či uniformity. TYPHOID se nezalekl ani kytarových sólíček (hlavně na demu), ovšemže patřičně řízných, aniž by tím muzika ztratila na úderné tvrdosti a hutné temnotě. Romanův growling doplnil Jožo celkem adekvátně znějícími skřeky a vokální stránka projevu rovněž nemá chybu. K tomu je třeba ještě připočíst, že TYPHOID si vystačí s jednou kytarou, kromě všeho jiného hraje muziku vysoce originální a vcelku nezaměnitelnou, zkrátka s vlastním ksichtem, a tvoří texty na úrovni v dobré angličtině...
Letošní počin TYPHOIDů, MCD "Deoxyribonucleic Accident", by se dal v prvé řadě okomentovat frází o tom, jak je "dobrého pomálu". Tři původní skladby a dvě cover verze věru není mnoho, zato i tentokrát TYPHOID odvedl prvotřídní práci. Oproti minulým zásekům zde schází Jožovy skřeky a rovněž zde nenarazíme na žádná sóla. Materiál je celkově kompaktnější, přímočařejší, poněkud zrychlený a vyznívá brutálněji. Kapela se ovšem nezřekla své zavedené praxe, takže skladby zůstávají i nadále zvukově pestrou směsí sekaných riffů i řízných vyhrávek, klepačky jsou střídány pomalejšími pasážemi valivých temp, místy pomalejší kytarový základ podbarvuje zastřená palba bicích. Zkrátka to jede jak cirkulárka! Zdá se, že TYPHOID na sobě stále pracuje, a pokud se dá usoudit ze tří skladeb, hraje s přehledem propracovaný a zvládnutý materiál. Texty v bookletu nejsou, ale leccos se dá usoudit podle názvů. Úvodní "Closing Eyes" začíná "válečným" intrem s kulometnou palbou, bombardováním a vrtulníkovým útokem, které do kontextu zapadá celkem přiměřeně. "Deoxyribonucleic Accident" snad koresponduje s výjevem na obalu (dlužno dodat, že nijak zvlášť nápaditým), na němž je jakási zmutovaná zrůda řádící v laboratoři embryí naložených v lihu, a který tak trochu evokuje scénu z jednoho z dílů známého "Vetřelce" (co takhle příště obal od Gigera?:)). O "Transcendental Dream" si lze domýšlet leccos.
Coby následné cover verze jsou zde "Nocturnal Crucifiction" od DYING FETUS, skladba z desky "Infatuation Of Malevolence", a "Service Of Vacant Coffin" od AUTOPSY. Není sice nad původní tvorbu, ale nic proti cover verzím, jež znamenají vítaný doplněk. Nicméně je jasné, že někdy bývají ovšem tak trochu zrádné, neboť chtě nechtě nutí ke srovnání, v čemž může být leckdy kámen úrazu. Ne že by to byl zrovna případ TYPHOIDu (který v tomto směru tedy zamířil opravdu vysoko), ale za sebe musím říci, že na první poslech mne nejvíc zaujal právě cover "Nocturnal Crucifiction", technicky nijak zvlášť překombinovaný song, na nějž se ovšem úsloví, že "v jednoduchosti je síla", hodí dokonale. S rostoucím počtem přehrávání se mé prvotní dojmy poněkud zrelativizovaly, nicméně určitá slabost pro cover této klasické skladby zůstala...no, jde jen o můj osobní dojem, a ještě k tomu prvotní...
Každopádně se zatím s ničím, co TYPHOID kdy vytvořil, nedá prohloupit, což je nejspíš jasné každému, kdo tuhle kapelu zná a má rád dobrý death metal...

• 30. prosince 2003