O tom, že špičková produkce, zvuk, image, promotion i kvalitní instrumentální výkony nedovedou zachránit hudbu, když se jedná ve své podstatě jen o slabé napodobení již stagnujícího trendu, o tom je album „Only Inhuman“ švédských SONIC SYNDICATE. Tahle skupina si za recept na úspěch vzala vykuchat současné IN FLAMES a SOILWORK, podpořit to kvalitním zpracováním (produkci obstaral Jonas Kjellgren, kolega z další stylově spřízněné skupiny SCAR SYMMETRY) a doufat v uznání takové snahy. Ode mě se jim ocenění nedostane, nejen pro hrubou neoriginalitu, ale i pro plochost vlastních hudebních nápadů, které zdaleka nedosahují kvalit zmíněných vzorů, a pokud někde ano, pak až přespříliš okatě své severské kolegy citují. Pokud se u dva roky starého debutu dalo nad asociacemi k SOILWORK přimhouřit oko, u druhého alba už by člověk čekal, že si skupina zkusí najít vlastní výraz. Bohužel se tak nestalo.

SONIC SYNDICATE prostě začínají tam, kam SOILWORK a IN FLAMES doputovali po svém dlouholetém hudebním vývoji. Využívají této prošlápnuté cestičky a svižně veselým krokem dusají po pohodlném chodníčku. Je to však ona pověstná přímá cesta bez překážek, která nedostane z člověka jeho skutečné hodnoty, ty se přece projeví až při prodírání se temnými houštinami a při nebojácném přeskakování klád, které člověku hází osud pod nohy. SONIC SYNDICATE se houštin bojí a klády pomalu a opatrně obchází dlouhými oklikami prošlapanými pohodlným stádem, které šlo podobným směrem před nimi. Na albu „Only Inhuman“ je tak originality přesně tolik jako v plastové napodobenině sošky Budhy, prodávané japonským turistům v českém obchodu se suvenýry. Ano, „Only Inhuman“ je onou napodobeninou, která se může zdát zajímavá asi jen neznalým turistům metalového světa, kteří buď ještě neměli tu čest s originály, nebo jsou povrchně pohodlní, aby hledali něco jiného než blyštivé pozlátko. Rádoby hitové refrény se kolem vás proženou jak prázdná krabička od bonbonů, takže žádné cukrátko vám neuvízne v ústech a zbude akorát vzpomínka, že z podobně zdobené krabičky jste mlsali sladké laskominky od SOILWORK. Pocit podbízivé snahy o úspěch pak dokladují i mnohé jednoduše baladické pasáže, při kterých vyvstávají i asociace s provařenými HIM.

Zatímco Němci FEAR MY THOUGHTS na svém letošním albu „Vulcanus“ nabídli alespoň vkusnou a velmi zručně provedenou kopii, SONIC SYNDICATE už se utápí v stereotypu a většinu času jen neosobitě vykrádají. Nic platná tak není výborně plastická zvuková stránka ani suverénní instrumentální výkony, když vlastní hudební náplň zívá nudou.