Letos je tomu deset let, co Švédové od jezera slz vydali „A Crimson Cosmos“, album, na kterém se takříkajíc vyprofilovali do stylu, kterého se drží dodnes. Byť hned na následující desce si udělali odbočku a představili se v rouše smutečním, na nezapomenutelném „Forever Autumn“. Rockový písničkáři, co chvíli hrají pro radost, chvíli pro smutek, nějaký čas nehrají vůbec, pak se opět dají do kupy a natočí další oddechové album. LAKE OF TEARS se stali příjemnou stálicí švédské rockové scény. Jaká je tedy nová nahrávka?

Co to je za řečnickou otázku? Chcete říct, čím se liší od ostatních, zda přišli s novými hudebními přístupy? Pustili se do experimentů? Ale no tak, posloucháte LAKE OF TEARS.
Jejich hudba je především o pocitech, ne o nástrojové virtuozitě. Měsíce a houby (ať už má ten název jakýkoliv skrytý význam) kráčí ve šlépějích „Black Brick Road“. Přiostřili zvuk kytar a tak se o další krůček vzdálili uhlazenosti „The Neonai“. I hlas Daniela Brennara je opět o trochu přiškrcenější, jako by si hlasivky upravoval nějakou silnou pálenkou. Páni hudebníci asi příliš zestárli, zmoudřeli a oblíbili si své hraní pro zábavu, a tak pro nás už asi nikdy návrat k věčnému podzimu nepřichystají (někteří z nás by to stále ještě ocenili). Na druhou stranu už asi nikdy nebudou hrát tak uvolněně a přirozeně jako v karmínovém vesmíru. Stejně jako minule je album tak trochu kompromisem, či spíš průřezem celé tvorby. Úvodní skladby jsou svižnějšího charakteru. Říznější „You Better Breathe While There´s Still Air“ jako by evokovala neuhlazené počátky prvních dvou desek. Kouzlo své hudby však odhalují až v půli alba v baladě „Like A Leaf“. Kde jen ten věčný podzim je! Tato působivá skladbička by do jeho tracklistu zapadla mnohem lépe než mezi měsíce a houby. Dle mého názoru jde o nejsilnější moment nového alba. „Like A Leaf“ plynule přechází v další podařenou skladbu, „Children Of The Grey“. Jak už název vypovídá, vychází z písně „The Greymen“ z alba minulého a to především hudebně, což si posluchač uvědomí, aniž by si názvů povšimnul. Nahrávku uzavírá cover klasiky od STATUS QUO „Is There A Better Way“. Celkově je „Moons And Mushrooms“ dobré album, nicméně ve srovnání s „Black Brick Road“ přeci jenom ztrácí. A srovnávat se staršími? To už by se stále jen srovnávalo, raději si ty měsíce a houby poslechněte, rozhodně to stojí za to. Co čekat od LAKE OF TEARS jiného než čtyřicet minut příjemného poslechu?