Po vcelku trapném avšak logickém vyhazovu od BLACK SABBATH to s Ozzym v roce 1979 nevypadalo zrovna růžově. Ten, zmítán osobními problémy, s pověstí alkoholika a potížisty potulujícího se po barech v nočním Los Angeles, zadlužený, bez smysluplných osobních vazeb, bez rodiny (rozvod s první manželkou proběhl v roce 1976), bez smlouvy a s minulostí, na kterou se jen tak navázat nedá, byl opravdu na odpis. K tomu nejasná vize, jak ve své hudební dráze pokračovat nebo jestli vůbec. V té době totiž dávno dinosauři britského hard rocku nikoho nezajímali, o čemž se pan Osbourne přesvědčil na vlastní kůži už v roce 1978 při svém posledním turné s BLACK SABBATH, kdy je debutující VAN HALEN v jejich předprogramu dokonale odstřelili. Jen málokdo by si koncem sedmdesátých let na „madmanovu“ úspěšnou budoucnost vsadil. Jen málokdo by očekával, že se po tak tristních výkonech, jaké předváděl na posledním albu jeho domovské kapely („Never Say Die“) a následném turné, ještě vzchopí. Co víc, že přijde s tak svěží a moderní nahrávkou, která se ze zpětného pohledu stala doslova učebnicí klasického heavy metalu počátku osmdesátých let. Stejně jako jeho bývalí kolegové z BLACK SABBATH, kteří se v mezidobí zformovali s Ronniem Jamesem Diem, i Ozzy však přišel v roce 1980 s fantastickou kolekcí, která jej vrátila do první ligy. Ale pěkně po pořádku.

Byla to právě dcera šéfa vydavatelské stáje Jet Records Sharon Arden, která zplundrovanému Osbourneovi vydobyla u svého otce nahrávací smlouvu a uspořádala konkurs na doprovodný Ozzyho band. V konečné sestavě se nakonec ocitli: génius u šestistrunky Randy Rhoads (ex-QUIET RIOT), kterému bylo v době nástupu k Ozzymu pouhých jednadvacet let, bubeník Lee Kerslake známý z URIAH HEEP, klávesák Don Airey a baskytarista Bob Daisley (oba ex-RAINBOW). Bob Daisley byl však podle Sharon nesympatickým hrubiánem, který byl Ozzym přijat v její nepřítomnosti. V kuloárech se už několik měsíců před samotným nahráváním šeptalo mnoho zaručených zpráv, které měly odhalit okolnosti okolo pod pokličkou drženého seskupení, kterému nikdo moc nevěřil. Ty nejpikantnější hovořily o tom, že se např.kapela bude jmenovat SON OF SABBATH, nebo že na kytaru bude hrát Gary Moore. Ozzyho sólový debut „Blizzard Of Ozz“, který nakonec vyšel v září 1980, však překonal veškerá očekávání a stal se albem, jenž je dodnes považováno za naprostou klasiku heavy metalu. Obsahuje totiž takové nesmrtelné zářezy jakými jsou např. úvodní jízda „I Don´t Know“ patřící až do současnosti neodmyslitelně k Ozzyho živým show nebo singlová vypalovačka „Crazy Train“ s fantastickým Rhoadsovým riffem, který se stal synonymem heavy metalové hry pro celá osmdesátá léta. Dále musím zmínit dvě kontroverzní  písně „Mr.Crowley“ a „Suicide Solution“. První věnovanou mágovi Alesterovi Crowleymu zahájenou záhrobními varhany, zná dnes snad už každý, kdo kdy jen trochu přičichl k Ozzyho tvorbě a Rhoadsovo kytarové sólo v její druhé půlce patří k nejlepším momentům metalové historie. Skrytým drahokamem pro zasvěcené je epická suita „Revelations (Mother Earth)“. Na opačném pólu však stojí teskná balada „Goodbye To Romance“, která ukazuje rockového nespoutance z poněkud opačné stránky .