Po několika měsících jsme zpět s naší již tradiční náloží recenzí demonahrávek pocházejících z tuzemských luhů a hájů. O tom, že jejich přísun neustává ani během okurkové sezóny, svědčí fakt, že v době uzávěrky tohoto vydání demonadílky máme v redakční poště už několik dalších čekatelů na verdikt, takže na další díl byste nemuseli čekat tak dlouho jako na tento. Přejeme příjemné počtení.

MÄSO - Potopa 

Zvolenští MÄSO, kteří mě zaujali svým hudebním podílem na splitku s grindery OBLITERATE, se připomínají další nahrávkou. Demo „Potopa“ přináší šestici skladeb v jejich typickém rukopisu. Míchání hc vlivů, syntetizátorových motivů a sem tam i s náznaky grindu jim jde k duhu. MÄSO nadále tvoří zajímavou a svébytnou muziku. Pokud se nenecháte zmást kresbou Ježíše na obalu CD, která navozuje spíše dojem nějakého antikřesťanského death metalu, budete v případě vašeho prvního setkání s kapelou překvapeni. MÄSO vás na krátké časové ploše dokáží roztancovat, rozpogovat, či přinutí zatřepat makovicí. Navíc mam dojem, že na této nahrávce se ještě více prohloubil vliv klávesových nástrojů, který hudbu ještě více odprosťuje od klasických metalových postupů. Jako zábavnou vložku pak lze brát svojsky zpracovaný cover pražské legendy VISACÍ ZÁMEK „Traktor“. MÄSO jsou na slovenské prostě zajímavý úkaz a touto nahrávkou to jen potvrzují. 
(7 / 10)
www.don-roberto.sk/maso

Dalas

BLACK HILL - Aleluja agrocore

Soudě podle různých narážek na domovských stránkách a vlastně i názvu čerstvé pětiskladbové nahrávky z dílny berounských recesistů, je pro BLACK HILL názor Metalopole (ať už takový nebo makový) důležitý. V tom smyslu, v jakém se po důkladném proniknutí do „Aleluja agrocore“ nechystám vrhat směrem jakéhokoliv extrémního hodnocení (a především ne toho nejnižšího), ovšem kapelu nejspíš zklamu. Ale co naplat, sama si za to může. Oproti zhruba stejně krátkému zápisu „Kabaræt“ z roku 2004 (tedy pokud mě paměť nemýlí) totiž BLACK HILL jaksi zacloumali s vlastní výhybkou a momentálně jsou překvapivě (skoro) schopni tu svoji metalovou koketérii s hard corem posunout do mnohem zajímavějších a smysluplnějších míst (nebavíme se teď samozřejmě o textech, aby bylo úplně jasno, protože ty kapelu uzemňujícím direktem stále sráží na kolena, sranda, nesranda, a ocenit na nich lze snad jen podstatný úbytek nechutností). Evidentně slyšitelné je to ve skladbách „Láryfáry“, „Fittipaldi“ a titulní „Aleluja agrocore“, jejichž ostré a chytlavé riffy by byly určitě s to prohnat nějakou tu domácí konkurenci. Otázkou ovšem je, jestli by o to nakonec BLACK HILL vůbec stáli. Vždyť ví někdo z vás, o čem vlastně jen ten „agrocore“? Já tedy ne.
(4 / 10)
www.blackhill.biz

Louis

OKROZOM – Sea of Sorrow

Za poněkud konvenčním názvem tohoto dema se skrývá mladá metalrocková formace ze severozápadu naší republiky. Otázkou zůstává, zda-li zatím příliš zkušenostmi neošlehaní ostrované dokáží akcelerovat naší rockovou scénu novým a svěžím vánkem? Hned zpočátku musím říci, že na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Pokud se jedná o instrumentální stránku věci, musím říci, že ne. Celé promo je protkáno tu větší, tu menší mírou rockových klišé a o zajímavé momenty je nouze. Totéž nelze říci o pěvkyni Veronice Sevincové, která ve svém věku dokáže najít pro svůj hlas zajímavé nosné melodie, u nichž se snaha obdařit linky i o výrazovou stránkou věci setkává s úspěchem. Neškodilo by ve zpěvu místy přiložit polínko do kotle, většina vokálů na nahrávce nebudí dojem rockového zpěvu, spíše ukazuje na nějakou folkrockovou alternativu. Mnohem zajímavější by možná bylo přizpůsobit hudbu nejsilnějšímu článku řetězu, tedy pěvkyni a lehce zvolnit, odlehčit a provzdušnit instrumentální stroj. Největším problémem nahrávky je zvuk kytar, který celou kolekci posílá o více jak desetiletí do minulosti, což bych u tak mladé skupiny nečekal, stejně jako stavění materiálu do značné míry nudících a stále podobných středních temp zasazených v notně přebrané heavymetalové základy. Pokud se hudebníci skupiny OKROZOM nevysvléknou z fádního historického českorockového oděvu, bude jejich největším příslibem pouze vokalistka, pro kterou mohou být do budoucna svazujícím okovem.
(4 / 10)
www.okrozom.net

RIP

STRANGE FEELINGS – Jokebox

Spíše než divné (jak praví název kapely) ve mně promo „Jokebox“ vzbuzuje pocity schizofrenní. Ano, jistě máme tu čest s instrumentálně solidně vybavenou sestavou, leč stále ještě nemající úplné jasno ve svém hudebním směrování. Inspiračním vlivům v rozpětí od DEATH až po starší DARK TRANQUILLITY se zatím nepodařilo vetknout pevný řád. Jednotlivé střípky mozaiky jsou sice pestré a tvarově rozmanité, nicméně do sebe nezapadají, co skladba, to odlišný přístup. STRANGE FEELINGS nám ukazují, že jim nedělá problémy volně přecházet mezi nejrůznějšími žánrovými odnožemi (samozřejmě v rámci death metalu), ovšem zatím tak nečiní s patřičným přehledem a lehkostí. Naopak mezi vydařené atributy „Jokebox“ můžeme počítat dobrý zvuk z hostivařské základny (prosím brát v potaz, že se jedná o první promo kapely) a v neposlední řadě i textovou složku, zejména pak jejího prvního reprezentanta „Wolfride“. Do budoucna bude tedy potřeba „Jokebox“ trochu poladit a seštelovat. Tato případná snaha bude zajisté korunována úspěchem, pokud se podaří najít kompromis mezi tvůrčími přístupy jednotlivých členů a ukočírovat jejich rozevláté myšlenky v pevnou a jednotnou linii. Zatím však tenhle neposedný jukebox vyhrává skladby poměrně nadějné kapely, která sice disponuje nezpochybnitelným potenciálem, nicméně zatím ho nedokáže zkrotit do jasně identifikovatelných mezí.
(5.5 / 10)
www.strangefeelings.estranky.cz

Reaper

PERVERSITY – promo 2007

Slovenští PERVERSITY patří do inventáře tamní deathmetalové scény už bezmála tucet let. I přes relativně silnou pozici se jim dosud nepodařilo uzavřít dlouhodobější kontrakt s nějakým zodpovědným vydavatelem, každá jejich deska zatím disponuje rozdílnou visačkou. Aktuálně se chytili na nastražený háček Grodhaisn Production, kteří návnadu jménem „promo 2007“ oficiálně vydají na podzim a to pod jménem „Beyond The Reach Of Heaven“. Společně věřme, že tato spolupráce se nakonec ukáže jako dlouhodobější a především přínosná pro obě smluvní strany. PERVERSITY produkují přímočarý a tradiční US brutal death metal se všemi jeho klady i zápory. Nechybí sice slušná instrumentace ani nezbytný zápal pro věc, nicméně s originalitou je to o mnoho horší. Tohle nedostatkové a tolik důležité zboží bohužel zůstalo nedostupné i pro snaživé slovenské kováře. Je škoda, že PERVERSITY vsadili na hodně přímočarou notu, rozhodně by nebylo od věci všudypřítomné sypanice trochu naředit melodickou linkou, potažmo pak decentní atmosférickou vsuvkou. Úlohu oživovacích prvků tak na sebe bere jen kvílející sólová kytara a občasné rytmicky členitější pasáže (pokud by je Slováci rozmnožili a technicky přiostřili, hodnotil bych mnohem výše). „Promo 2007“ je profesionálně odvedená práce (pozor, nejen v rámci CZ/SK scény), disponuje skvělým zvukem, leč nepřináší žádné nevídané či spíše neslýchané receptury. Jak okřídlený verdikt, bohužel však pro většinu žánrové produkce velmi příznačný.
(6.5 / 10)
www.perversityband.com

Reaper