Na třetích albech se obvykle dočkáváme prvních změn a také Ozzy, který nikdy nechtěl stát stranou zvukové evoluci, mírně pozměnil koncepci své nové tvorby. Metaloví fanoušci odění do klasických modrých uniforem desce „Bark At The Moon“ (1983) vyčítali větší přístupnost a otevření se na Ameriku orientovanému komerčnějšímu stylu, což se projevilo zejména líbivěji vystavenými songy, ve kterých dostaly větší prostor klávesové party. Přes prvotní rozčarování však album nakonec slavilo minimálně stejné úspěchy jako dvě předchozí.
Novým kytarovým hrdinou v řadách Ozzyho kohorty se stal mladičký Američan s asijskými předky – Jake E. Lee, který se výborně uvedl a částečně tak zmírnil bolestnou vzpomínku na zesnulého Randyho Rhoadse. Bohužel Osbourneovo delirium pokračovalo a tak se díky jeho indispozici koncerty té doby pohybovaly někde mezi vcelku dobrými a hodně unavenými. Tloustnoucímu Ozzymu, který metalový svět šokoval na počátku roku 1983 svým novým vojenským sestřihem, to však očividně nedocházelo, vždyť s takovými spoluhráči jaké v té době měl, se i přes svou mizernou kondici povedlo veškeré osobní nedostatky zahladit. Vedle již zmíněného Jakea a navrátilce Boba Daisleye u baskytary měl totiž na následném turné za zády jednu z nejlepších mlátiček tehdejší zaoceánské metalové scény – Carmina Appice.
K albu samotnému. Jak už jsem se zmínil, ubralo se na heavymetalové průraznosti, přidalo na klávesových aranžích, díky kterým nové album získalo příchuť jakési hlavním proudem akceptovatelné démoničnosti, kterou ještě více umocnil nezapomenutelný obal s Ozzym coby na měsíc vyjícím vlkodlakem. Tento fakt nic neměnil na tom, že titulní song „Bark At The Moon“ se stal jednou z nejúspěšnějších písní celé Ozzyho kariéry a naprostou koncertní tutovkou. Dále se zde nacházejí dvě klasické balady „You´re No Different“ a „So Tired“, stojící více než kdy před tím na bohaté orchestraci. V těchto písních se principál zpovídá ze své neutěšené situace alkoholem a drogami vyčerpaného barda za životním zenitem. Kromě již zmíněného titulního songu tak celou nahrávku táhnou líbivější glammetalové písně, které korespondují s dobovou zaoceánskou scénou – „Rock N Roll Rebel“, „Waiting For Darkness“ nebo „Forever“.