Prvotina švédských MOONLIGHT AGONY přišla v pravou chvíli v podobě deště na prahnoucí pole power metalu, které zarůstalo neměnným kultivarem. Rozryli pár brázd svižnou, progresivní hudbou a my (=já) jsme jim zatleskali a čekali na příští jaro na novou nahrávku. Zní to sice příliš konzumně, nicméně jak říká kolega Louis, až druhé album ukáže skutečný potenciál skupiny. Ještě před vydáním „tichých vod“ se kradly na mysl dvě otázky. Zda kapela dokáže udržet svoji laťku na stupínku inteligentního metálku a zda si udrží kvalitního zpěváka. Žoldák Chitral Somapala málo kdy zůstane u jedné kapely na více alb (FIREWIND potvrdí) a najít podobně talentovaného vokalistu bude zajisté tvrdý oříšek.

Žačněme od druhého bodu, dle předpokladu Somapala odešel (momentálně zakotvil v projektu CIVILIZATION ONE, debut teprve čeká na vydání, uvidíme o co půjde). Oficiální stanovisko bylo, že zpěvák a zbytek kapely žijí příliš daleko od sebe, aby mohli jako celek fungovat, zůstali přáteli a tak dále. Náhradu našli v dosud neznámém Davidu Akessonovi. Barvou hlasu je podobný svému předchůdci, byť mu chybí ona potřebná jiskra, přesto zpívá a řve co mu síly stačí a celkem mu to jde. Chity to není, ale adekvátní nástupce určitě ano. A druhý bod? Zde to bude poněkud složitější. Mám-li hodnotit materiál jako celek, pak jej vidím jako skvěle odvedenou práci, power metal odehraný zdatnými hudebníky a s dobrým zpěvákem za mikrofónem. Kapela nesází jen na jednoduché, úderné schéma, ale po vzoru krajanů EVERGREY svou hru spetřuje progresivními prvky, složitějšími sóly a dalšími parádičkami. Až potud je vše v pořádku. Jenže albu se nedostává jiskrnějších momentů. Oproti „Echoes Of A Nightmare“ novince tak říkajíc chybějí koule. Po mnoha posleších stále nemůžu najít výraznější problém, který by album stavěl do stínu minulého počinu. Svižný rytmus, zajímavé kytary, včetně sólových částí, kde se opět prolínají s klávesami, chytlavé refrény… Možná to bude právě ono. „Echoes Of A Nightmare“ bylo nové, zajímavé a neokoukané, „Silent Waters“ jen udržuje standard, ale ničím nepřekvapuje.

Jinými slovy, „Silent Waters“ je podařené power metalové album, a to nejen na poslech na dálnici ve stotřiceti. Nicméně pouze dobře zahraná hudba není zárukou dech beroucího alba (Darkmoor nepotvrdí). Chtělo by to více zajímavých momentů. Ale jinak proti tomu nic nemám, tiché vody jsou solidní metalové jízda.