OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Německá kapela XANDRIA se svým melodickým metalem začala povážlivě blížit do revíru WITHIN TEMPTATION. A to nejen co do stylu, ale i co do množství studiových aranží. Pomalu by jeden raději sáhnul po střízlivější prvotině, nicméně poslední album „India“ bylo milé překvapení. Sice trpělo stejným neduhem přeplácanosti jako většina produktů tohoto stylu, ale na druhou stranu bylo znát, že skupina již načerpala dostatek zkušeností a dokázala je zúročit při komponování. A „India“ ještě ani nevychladla a už tu máme na stole nové album. Není to poněkud unáhlené?
Z aktuálního alba mám pocit, že kapela pod tlakem smlouvy potřebovala narychlo vydat další CD (tohle přeci řeší živáky, DVD a podobné zbytečnosti). Jak jinak si vysvětlit, že titulní skladba, „Save My Life“, má skoro stejnou melodii jako jejich hit „Kill The Sun“ ze stejnojmenného debutu. Podobně i několik dalších skladeb až příliš připomíná počátky kapely. „India“ se povedla, ale nyní XANDRIA přešlapuje na místě a tápe kudy se vydat. Jestli cestou vtíravého popíku, naladit se na pochmurnější tóny a pokračovat v gothic metalu tak, jak se hrál před lety, nebo něco mezi jako doposud. Některé skladby kapela začne slibným kytarovým rifem, ale poměrně brzy jej pohřbí, škoda, jen si tak přispívají k přílišné nekonzistenci materiálu. Jako mnoho dalších by toho rádi měli na albu mnoho, ale celek skřípe a nedrží pohromadě. Jednodušší schéma prvních dvou alb byla ve výsledku úspěšnější cesta. Kapela by sama asi nejraději hrála něco jako romantický metal, dá-li se toto označení vůbec použit, jenže ono to nejde. Výsledek je příliš podbízivý a kýčovitý. Titulní skladba „Salomé“ se pokouší navodit atmosféru orientu, ale opět jen míchá další nesourodé motivy. A zbytek materiálu? Nuda a zbytečná přeslazenost, která jen potvrzuje absenci nápadů. Jediná výrazná a chytlavá skladba je „Sisters Of The Light“, která zní přesně jako popík z počátku osmdesátých let včetně plechové elekroniky. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to už někde slyšel, ani intenzivní googlování nepomohlo. Nejpodezřelejší je, že se tato skladba na album vůbec nehodí. A nebo nakonec přeci jenom měli jeden dobrý nápad a zbytek stopáže okolo museli nějak zaplnit.
Nápady i potřebnou dávku nadšení do svého díla vyčerpali na indickém albu, což je vidět na většině materiálu. Kytary příliš unylé, navíc jsou zvukově dost utopené, aby byla patřičně výrazná zpěvačka. A největší problém je absence zajímavých melodií, kterými až dosud skupina na svých počinech nikterak nešetřila. Posledně jsem měl pocit, že XANDRIA nabyla ambice se prosadit a vystoupit za stínu WITHIN TEMPTATION, ale na to „Salomé“ nemá, a to ani po letošním propadáku, kterým nás zmínění Holanďané obšťastnili. Kvantita tentokrát převažuje nad kvalitou. Ovšem „Sisters Of The Light“ je moc pěkná, dám si to ještě jednou, dvakrát a pak už se k tomuto albu důvod vracet nebude.
„Salomé - The Seventh Veil“ je veliký propad, nevýrazné a nudné album. Poslech doporučuji jen kvůli skladbě „Sisters Of The Light“ – popík zlatých osmdesátek je zpět! Sem patří všechny body, na zbytek zapomeňte.
4 / 10
Lisa Middelhauve
- zpěv
Marco Heubaum
- kytara
Philip Restemeier
- kytara
Nils Middelhauve
- basa
Gerit
- bicí
1. Save My Life
2. Vampire
3. Beware
4. Emotional Man
5. Salomé
6. Only For The Stars In Your Eyes
7. Firestorm
8. A New Age
9. The Wind And The Ocean
10. Sisters Of The Light
11. Sleeping Dogs Lie
12. On My Way
Sacrificium (2014)
Neverworld's End (2012)
Salomé - The Seventh Veil (2007)
India (2005)
Ravenheart (2004)
Kill The Sun (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Drakkar Records
Stopáž: 48:49
Produkce: XANDRIA
Studio: Principal Studios
omg otrasný gýč
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.