PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jméno Petr Staněk bylo dlouho jedním z nejvýraznějších valounů v Tichém proudu bezbožné elegie, nicméně před dobou ne tak dávnou se za ním ztichlé vody zavřely a na řadu přišli LIVEEVIL, skupina na pomezí metalu, gotiky a elektroniky. A po dvou průzkumných sondách v podobě EP „Lines“ (2003) a singlu nápaditě otitulovaného „Single“ (2005) přichází čas na regulérní invazi do hudebních luhů a háju česko-moravských.
Když jsem zaslechl, že se LIVEEVIL pohybují v zádumčivých chodbách gothic metalu, trochu mi zatrnulo, protože nade vše je mi tahle škatule v poslední době synonymem pro uniformnost, latentní homosexualitu, pózy a přehnaný patos prokletých duší. Naštěstí žádná z těchto osypek Staňkovce netrápí, snad jen určitá míra uniformity je na debutu „Arctangel“ znát, ale v míře snesitelné, tedy identifikující skupinu v rámci žánrových zvyklostí.
Tepající samplovaný podkres, šlapavý rytmus, prosté a účinné klávesové motivy, Staňkův chraplavý vokál – toť stavební kameny alba, které si překvapivě uchovává kus vlastního výrazu a nemá šanci posluchače nudit konformností či přehnaným pózováním. „Arctangel“ působí chlapsky přímočaře, neutíká k uvzdychaným manýrám smutných chlapečků s černými nehty a tahem na branku se spíše než k pro(pře)cítěných žánrovým souputníků řadí k takovým SUNDOWN. Snoubení zapamatovatelné melodiky, nekomplikovanosti a zdravé melodické epidemičnosti kapele vychází sympaticky často, byť některé položky debutu přeci jen působí slabším a vycpávkovým dojmem („Hero“) a ne všechny mají tak silný potenciál jako např. „Exorcise You“ či „Blackdreaming“. Zejména druhá polovina alba na mě působí torzovitým dojmem, jakoby si nápady žádaly většího rozpracování a dotažení. Paradoxně hodně albu pomůže dvojice skladeb ze „Singlu“, servírovaná jako příjemný a trochu odlišně znějící bonus.
Faktem zůstává, že debutová sonda LIVEEVIL by měla fanoušky žánrů oslovit jazykem jasným, srozumitelným a libozvučným. Nabízí velmi solidně nazvučený a dospěle působící gothic metal / rock, který by nedělal ostudu ani v katalozích velkých firem. Určitě nejde o strhující a výrazně čnějící komplet, ale kdo říká, že ho LIVEEVIL nebudou schopni natočit v budoucnu? Já tedy rozhodně ne!
P.S.: Pro autoritativní zastánce vlasteneckého hodnocení tuzemských desek poukazuji – připočtěte si bod.
Dynamický, místy chytlavý a zřídkakdy unylý gothic metal, který by bez větších problémů obstál jako nadprůměr i v konkurenci načesaných uplakánků z katalogů velkých firem. Překvapení vcelku příjemné.
6,5 / 10
Petr Staněk
- kytara, vokály
Kirril Chlebnikov
- klávesy
Aleš Šíma
- samply, klávesy
Kuba Peszynski
- basa
Bary
- bicí
1. Extasy
2. Sky And Nails
3. Lineways
4. Hero
5. Exorcise You
6. Blakdreaing
7. In The Temple
8. River In The Ocean
9. Selfcuring
10. Lucid
Zvukově výtečně opracované dílo, funkční aranžérská práce od lidí, kteří ví jak hudba funguje, dobré řemeslo, ale co víc? Víc nic. LIVE EVIL vyprodukovali na české poměry velmi solidní, čecháčkovským syndromem nepoznamenaný metalový materiál, ve kterém je cítit vliv žánrových velikánů formátu PAIN, TON či TIAMAT. Nejde však o žádné kopírování, „Arctangel“ má svoji vlastní osobitost, svůj vlastní obličej i zvuk. Chytlavé melodické motivy se rychle vryjí do paměti, nepostrádají v mantinelech žánru hitovou potenci, avšak za dobu, kdy jsem celé album aktivně poslouchal u mě nadšení pozvolna upadalo. Mé uši postrádají trvanlivost, která by mě donutila pustit si debutový albový zásek i s ročním odstupem.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.