PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo by to byl řekl, že alba téhle kdysi veskrze průměrné kapely budou jednou patřit mezi ta nejvíce očekávaná? Polští BEHEMOTH se dokázali vyprofilovat z lokálního spolku utopeného kdesi v neprostupných bažinách Pomořanska ve formaci vpravdě světového formátu. Démonický frontman Adam Michal Darski (nebo, chcete-li jinak, Nergal) se svou družinou už dávno nebrázdí jen skromné polské kluby, naopak vystavuje svoji vzdorovitou tvář davům pod festivalovými pódii a přísně na nás hledí z titulních stran nejrůznějších magazínů. Popularita však není dílem náhody, kapela se na výsluní nedostala za pomoci chatrných křídel pomíjivých trendů, za jejím úspěchem stojí pouze a jen tvrdá práce. Ona dobře známá formulka o „tvrdé práci“ ovšem není ani trochu klišovitá, vždyť jen málokterá skupina se může pochlubit tak intenzivní koncertní činností jako BEHEMOTH (na podporu předchozího alba „Demigod“ (2004) bylo odehráno více než 300 koncertů). Po dlouhém tažení napříč kontinenty nadešel čas uchýlit se znovu do studia a pevně uzamknout nashromážděné pocity a inspirace do podoby dalšího, konkrétně už osmého, řadového alba. Po třech letech vlády „Poloboha“ přichází éra „The Apostasy“. Na obálce znovu figuruje nadpřirozená mocnost, tentokráte to však není ani rohatý ani mýtický Svantovít, ostřížím zrakem si nás měří sama Kali, hinduistická bohyně smrti a zkázy.
“Pamatuji si, jak Inferno několikrát zkoušel nahrát jednu skladbu, ale žádná z verzí se nezdála být dost dobrá. Pak to zkusil znovu a znělo to výtečně. Řekl jsem mu, že to můžeme nechat tak, jak to je, neb to bylo opravdu výborné. Nabízela se však otázka, zda to chceme „jen“ výborně nebo naprosto fantasticky. Jeho odpověd byla okamžitá: „Smaž to, dokážu to lépe“; a tak se i stalo.” (Nergal)
Ještě před nástupem do studia se BEHEMOTH uzamkli ve zkušebně, kde bez jakýchkoli přestávek dřeli do úmoru po dobu rovných tří měsíců (údajně i 6 hodin denně). I pro další důkaz perfekcionizmu a nulového podcenění přípravy není nutno chodit zrovna daleko - při příležitosti nahrávání bicích byla použita vlastní Infernova souprava, její zvučení se natáhlo na celý týden (!), přičemž samotné zaznamenávání stop zabralo dalších 10 dní. O tom, že jeden z nejlepších bubeníků této planety bral svoji práci extrémně zodpovědně svědčí snad i výše uvedený příspěvek, který je, stejně jako ostatní postřehy z nahrávání včetně několika zajímavých video sekvencí, k dispozici na oficiálních stránkách kapely. Závěrem jen poznamenám, že BEHEMOTH strávili ve studiu celkem tři měsíce, finální mix „The Apostasy“ pak proběhl ve švédské svatyni Dug Out, samozřejmě za asistence Daniela Bergstranda (MESHUGGAH, IN FLAMES…).
A jaký je tedy výsledek více než půlročního snažení? Po bezmála padesáti poslechových seancích se odvažuji prohlásit, že „The Apostasy“ je zatím nejlepším albem, které kdy z dílny pomořanských mystiků vzešlo. Po krátké introdukci „Rome 64 C.E.“, která trochu evokuje majestátní feeling zaoceánského kolosu NILE (vězte, že s přízrakem tvorby amerických egyptologů se rozhodně nesetkáváme naposledy), se rozjíždí maximálně komplexní otvírák „Slaying The Prophets Ov Isa“. Tahle skladba má prostě všechno, od působivých atmosférických vsuvek přes „catchy“ melodie a košatou rytmiku až po gradující závěr opentlený sborem. To vše na ploše tří minut a dvaceti vteřin, navíc v podání sehrané a technicky ohromně vyspělé kapely. S velkým povděkem kvituji, že Nergal hodně zredukoval mnohovrstevné vokály, které jsem nedokázal překonat a přijmout za své ani po třech letech od vydání „Demigod“. Panovačný zpěv frontmanův pak ještě doplňuje baskytarista Orion, session šestistrunník Seth a… a Warrel Dane. Ano, slyšíte správně, vzácný host z řad excelentních power / thrashmetalových progresivistů NEVERMORE přijal Nergalovo pozvání a s chutí si zapěl ve skladbě „Inner Sanctum“. Pro tuto plíživou kompozici disponující znepokojivou atmosférou jsou emocemi nabité hlasivky charismatického vůdce seattleských zasmušilců tím pravým kořením, dodávají jí nový rozměr a spolu s četnými melodickými výjezdy kytar ji pasují do pozice jednoho z absolutních highlightů „The Apostasy“. O nic hůře na tom není ani komplikovaná a hustě riffovaná „Kriegsphilosophie“, kde je znovu výrazně cítit pižmo balzamovaných mumií po vzoru epicky silných skladeb NILE typu „Unas, Slayer Of The Gods“. Hlad po melodických momentech ve stylu „Before The Aeons Came“ (šestá skladba z „Demigod“) zase dokonale ukojí závěrečná položka „Christgrinding Avenue“, v jejímž úvodu Poláci zní skoro jako zapomenutá švédská black / deathmetalová akvizice BLOT MINE.
BEHEMOTH jsou v životní formě. V podobě „The Apostasy“ nám předkládají zatím svoji nejvyspělejší nahrávku, jak po stránce instrumentální, tak po stránce skladatelské. S povděkem kvituji, že posílil epický potenciál a hlavně komplikovanost strunných partů, která, přiznejme si, vždy mírně pokulhávala za famózním výkonem Infernovým. Po svržení mocného Svantovíta povstala ze studených vod baltského moře jiná modla, silnější než opěvovaný „Polobůh“, pyšní se náhrdelníkem z posmrtných masek člověka a ve svých končetinách pevně svírá šest ostrých srpů…
Jak hodnotím předchozí desky:
Sventevith (Storming Near The Baltic) [4.5/10]
Grom [5.5/10]
Pandemonic Incantations [7/10]
Satanica [8/10]
Thelema.6 [8.5/10]
Zos Kia Cultus [7.5/10]
Demigod [8/10]
Po šestnácti letech existence stanula polská ikona na vrcholu svých tvůrčích sil. Lepší důkaz vůle neustále se zlepšovat a tvrdě na sobě pracovat než „The Apostasy“ si skutečně nemůžeme přát. Posloucháme nejlepší album BEHEMOTH.
9 / 10
Adam Michal Darski (Nergal)
- kytara, zpěv, synth, programming
Tomasz Wroblewski (Orion)
- baskytara, zpěv
Zbigniew Robert Prominski (Inferno)
- bicí
Patryk Sztyber (Seth)
- kytara, zpěv
hosté:
Warrel Dane (NEVERMORE)
- zpěv
Leszek Mozdzer
- piano
1. Rome 64 C.E.
2. Slaying The Prophets Ov Isa
3. Prometherion
4. At The Left Hand Ov God
5. Kriegsphilosophie
6. Be Without Fear
7. Arcana Hereticae
8. Libertheme
9. Inner Sanctum
10. Pazuzu
11. Christgrinding Avenue
Opvs Contra Natvram (2022)
I Loved You At Your Darkest (2018)
The Satanist (2014)
Evangelion (2009)
The Apostasy (2007)
Demonica (2006)
Slaves Shall Serve (EP) (2005)
Demigod (2004)
Crush Fukk Create (DVD) (2004)
Conjuration (EP) (2003)
Zos Kia Cultus (2002)
Antichristian Phenomenon (EP) (2001)
Thelema.6 (2000)
Live Eschaton (video) (2000)
Satanica (1999)
Pandemonic Incantations (1998)
Bewitching The Pomerania (EP) (1997)
Grom (1996)
Sventevith (Storming Near The Baltic) (1995)
And The Forests Dream Eternally (EP) (1994)
From The Pagan Vastlands (demo) (1994)
The Return Of The Northern Moon (demo) (1993)
Endless Damnation (demo) (1992)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Regain Records
Stopáž: 39:48
Produkce: Nergal & Malta
Studio: Radio Gdansk (Gdansk, Poland)
Kontakt: BEHEMOTH, ul. Pomorska 14 G/9, 80- 333 Gdansk, Poland
Reaper v recenzii vyjadril v podstate aj moj názor. Rozdiel je len v tom, že u mňa najlepší album BEHEMOTH znamená najvyššie hodnotenie. Je možné polemizovať o rôznych atribútoch tohto diela, myslím však, že polemizovať o tom, že sa jedná kvalitný materiál, význam nemá.
Poláci jsou už dlouhou nabušenou úderkou. Jenže se jim jejich papírové schopnosti nedaří prodat - tzn. vytvořit album, které by zahýbalo historií žánru. Na "The Apostasy" cosi občas probleskuje ("Inner Sanctum"), leč stále se mi zdá, že hlavním kritériem, které BEHEMOTH při tvorbě svých desek preferují, je množství spálené kalafuny. Možná by měl Nergal pouvažovat o angažmá komplexnějšího vokalisty. Nergalův stereotypní a nevýrazný hlasový projev desce vůbec nepomáhá.
Dobry album. Behemoth su podla mna kvalitativne na nizsej urovni ako Vader, ale atmosfericky maju trochu navrch. Ale pravda je aj ta, ze Behemoth nieje typicky cisty death. Ale kaslat na skatulky, tento album celkom mozem. 6.7.2009 - Postupne som sa tomu dostal pod kozu a hlavne aj za nenapodobitelne Infernove bicie davam cistych 10
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.