OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RED HARVEST si k svojim pätnástym narodeninám podarovali nosič s názvom "Harvest Bloody Harvest". Dostala sa mi do rúk limitovaná edícia vo vkusnej kovovej krabičke a (oproti normálnej verzii) aj s niekoľko málo bonusmi. Samotný koncertný záznam, ktorý tvorí gro obsahu, vznikol na koncerte v nórskom Osle, 24. septembra 2005. RED HARVEST sa tam zúčastnili festivalu Sonic Solstice, spolu s ARCTURUS, TSJUDER, a CONFESSOR.
Začiatok záznamu je obohatený zábermi z prípravy pódia a z ulíc Osla. Tieto dve v podstate nesúrodé témy dávajú začiatku koncertu zvláštny nádych. Nádych schizofrénie, presne taký istý, aký okolo seba šíria RED HARVEST svojim apokalypticko-industriálnym cyber metalom. Temná a ubíjajúca hudba RED HARVEST by sa možno viac hodila do menšieho klubu, predsa len v stiesnených priestoroch by viac vynikla atmosféra apokalyptizmu a post-apokalyptizmu. Nevadí, harvesťáci sa s týmto úspešne popasovali a pripravili nielen pre seba, ale hlavne pre fanúšikov ozajstnú lahôdku. Nóri v ten deň siahli vo svojej diskografii k skladbám z albumov „Internal Punishment Programs“, „Sick Transit Gloria Mundi“ a „Cold Dark Matter“. Takže v podstate k tomu najlepšiemu, čo v tej dobe mali v zásobe. Škoda len, že si v rámci pätnásťročného bilancovania nespomenuli aj na staršie veci. Určite by som si rad pozrel zmodernizované verzie skladieb z prvých dvoch albumov. Ale späť k realite. Pódiu a tým aj tomuto DVD doslova kraľuje neprehliadnuteľný frontman Ofu Kahn (Jim Bergsten), jeho zjav i prejav je doslova elektrizujúci, a tak nečudo, že strháva na seba skoro všetku pozornosť. Spotenú Kahnovú plešinu je možné obdivovať aj pekne zblízka, z minikamery umiestnenej na mikrofóne, tesne nad plynovou maskou tvoriacou dekoráciu pódia. No krivdil by som ostatným, ak by som povedal, že sa nie je na čo pozerať. Veď kto by sa nepotešil pohľadom na šialenca za bicími (Erik Wroldsen), gitaristu TurboNatasa, basáka Thom@sa B alebo na síce nenápadného tvorcu atmosféry a pazvukov Larsa Sørensena (LRZ). Celá skupina šliape ako staré dobré švajčiarske hodinky a ani neviete, ako rýchlo tých päťdesiat minút ubehne. Síce ubehne, no krvavá žatva nikdy nekončí...
Preplnený klub Rockefeller Music Hall poskytol výbornú koncertnú atmosféru, no na videu sa dá skôr vytušiť (hlavne na začiatku), ako vidieť, pretože záznam obsahuje minimum záberov publika. Takto koncert pôsobí miestami sterilne, čo je ale v konečnom dôsledku jediná chybička, ktorú som objavil. Zvukovú (mix v Toproom štúdiu slovutného Børge Finstada), alebo obrazovú stránku môžem len chváliť. Je treba ešte niečo dodávať?
Áno, ešte som sa nezmienil o bonusoch. Takže najprv spomeniem tri klipy, ktoré režíroval Neil Solheim. „Wounds“ pochádza z roku 1994 a ide o úvodnú kompozíciu z albumu „There's Beauty In The Purity Of Sadness“ super vec, ktorá nestratila na sile ani dnes. Namierené zbrane, atómove výbuchy, popravy, úteky, násilie a telá... s prestrihmi na kapelu, prostá čiernobiela temnota. „The Burning Wheels“ („Hybreed“, 1996) je už farebný klip, ktorého obsah skôr uhádnete, ako ozaj uvidíte, pretože ide o rýchle striedanie rôznych obrazov, poskladaných zo svetla a tieňov. Tretí, „koncertný“ klip ku skladbe „Sick Transit Gloria Mundi“ je asi najlepšie spracovaný z celej trojice, no to je pochopiteľné, vzhľadom k rokom výroby predchádzajúcich. Studio footage obsahuje zábery zo skúšobne skupiny, kde RED HARVEST nacvičovali program na DVD aj s prestrihmi z koncertu na porovnanie. Nakoniec spomeniem koncertné nahrávky pochybnej zvukovej a obrazovej kvality (bootlegy), ktoré ale zaujmú pre svoju raritnosť. „Dead Men Don't Rape“ cover od G.G.F.H., „Death In Cyborg“, „Mekanizm“ z With Full Force 2005 a konečne aj moja najobľúbenejšia „Acid“ z roku 1990.
Pre fanúšikov RED HARVEST povinnosť vlastniť, pre ostatných povinnosť pozrieť.
Lars Sørensen (LRZ)
- sample, programovanie, klávesy
Ketil Eggum (TurboNatas)
- gitara
Jim Bergsten (Ofu Kahn)
- gitara, spev
Thomas Brandt (Thom@s B)
- basgitara
Erik Wroldsen (E_Wroldsen)
- bicie
1. Fall Of Fate (live)
2. Mekanizm (live)
3. GodTech (live)
4. Cybernaut (live)
5. Absolut Dunkelheit (live)
6. Junk-O-Rama (live)
7. Teknocrate (live)
8. I.P.P. (live)
9. Cold Dark Matter (live)
10. A.E.P. (live)
11. Beyond The End (live)
12. Wounds (klip)
13. The Burning Wheel (klip)
14. Sick Transit Gloria Mundi (klip)
15. Dead Men Don't Rape (bootleg)
16. Death In Cyborg Era (bootleg)
17. Acid (bootleg)
18. Mekanizm (bootleg)
A Greater Darkness (2007)
Harvest Bloody Harvest (DVD) (2006)
Internal Punishment Programs (2004)
Sick Transit Gloria Mundi (2002)
New World Rage Music (2001)
Cold Dark Matter (2000)
New Rage World Music (1998)
HyBreed (1996)
The MaztürNation (1995)
There´s Beauty In The Purity Of Sadness (1994)
Nomindsland (1992)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 52:00
Zvuk:
5.1 surround
Formát:
NTSC
Región:
All Regions
Bonusový obsah:
Zábery zo skúšobne a koncertov a klipy.
Bez komentára, treba vidieť, počuť a mať to doma v plechu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.