Martin Schulman rozhodně není typ člověka, co vydrží dlouho setrvávat v nečinnosti se založenýma rukama rezignovaně pozorujíce neúprosný běh okolních událostí. Stříbřenka na pomníku jeho celoživotní lásky, tedy old schoolové klasiky CENTINEX, ještě ani nestačila zaschnout a už ho tu máme znovu. Čtyřstrunný workoholik se vrací do centra dění, sice po boku starých známých spoluhráčů, ovšem tentokráte zaštítěn úplně novým erbem s logem DEMONICAL.

Starého psa novým kouskům nenaučíš. V některých případech je to však jednoznačně ku prospěchu věci, vždyť mechem obrostlí pionýři švédského death metalu mají co říci i dnes, po více než dvaceti letech existence. Poslední záznamy z dílen GRAVE, UNLEASHED, VOMITORY i DISMEMBER stále mají vysokou kvalitu a s přehledem udržují prapor skandinávského chrastění vysoko nad propadlištěm ignorace a zapomnění. Do stejné váhové kategorie kdysi patřili i CENTINEX, zejména pak v období vrcholného opusu jejich kariéry „Decadence – Prophecies Of Cosmic Chaos“. Dalo se tedy logicky očekávat, že navrátivší ex-členové se pokusí vzkřísit odkaz padlé stockholmské veličiny a navázat tak na nejlepší tradice severské death metalové školy. Z jedné části se tak stalo, z té druhé však ne.

„Servants Of The Unlight“ začíná přesně tam, kde skončilo „World Declension“, poslední album CENTINEX. Jestliže se epitaf kariéry Švédů nesl ve znamení ústupu od košatých kompozičních receptur a návratu k maximálnímu konservatismu, pak debutové album DEMONICAL tento „progress“ dotahuje do úplné krajnosti. Ty tam jsou melodické poryvy, návykové refrény i krásně nostalgické thrash/deathové odbočky po vzoru pozdních AT THE GATES. Zůstal jen na samou kost ohlodaný death metalový podklad trochu okořeněný blackovým feelingem (to však není žádné překvapení, neb obskurní „dark“ atmosféra vždy platila za jedno z důležitých poznávacích znamení CENTINEX). Navzdory své nové militaristické image působí Schulmanova reinkarnovaná kumpanie tak trochu bezzubě. Skladatelská variabilita posledních alb stockholmských klasiků se ztenčila na několik málo rytmicky členitějších předělů, sporých sólíček, potažmo pak hrubě okleštěných melodických výjezdů. Tentokráte zbylo místo jen na koncentrovanou agresi, divoký kvapík v první linii za doprovodu zlověstného dunění válečných moždířů.

Čert ví, proč se DEMONICAL rozhodli natočit takto tradiční album. Nevěřím ale, že se jedná o akt tvůrčí bezradnosti, Martin Schulman určitě nepřišel jako mávnutím kouzelného proutku o všechny své kreativní myšlenky, spíše se mi zdá, že na samý úsvit devadesátek zabrousil zcela záměrně, jen tak sobě pro radost. Ostatně má na to plné právo, vždyť to není žádný laciný plagiátor, nýbrž persóna, která stála přímo u zrodu severského chrastění a staré časy má tedy hodně hluboko pod kůží. I přes respekt, který ke švédským dinosaurům chovám musím dnes hodnotit spravedlivě. „Servants Of The Unlight“ je bohužel úplně zbytečným albem, zhola nic neřeší a pouze rekapituluje tisíckrát rekapitulované. Je mi líto, na ex-členy CENTINEX je to setsakra málo.