„To jsme se jich načekali“ chtělo by se říci slovy klasika krátce poté, co se objevila informace o pražském koncertu švédské brusky MESHUGGAH. Komu se nechtělo za koncerty této originální metalové bandy cestovat do okolních zemí, musel si počkat až do letošního července. Tento byl pojat jako takový velice vydatný předkrm před hlavním chodem, který bude v polovině srpna tvořit festival Brutal Assault. Že tato hostina přilákala ke stolu velice početný zástup strávníků svědčil velice slušně zaplněný sál pražského Rock Café už během vystoupení prvního účinkujícího.

Volba pořadatelů vcelku logicky padla na plzeňské MADE BY THE FIRE. Toto ryze instrumentální trio na nějakou dobu zmizelo z mého zorného pole a vzhledem k tomu, že do produkce studiových nahrávek se moc nehrne, je koncert jediná možnost jak se s jejich muzikou blíže seznámit. A že se toto seznámení vyplatí, tak na to můžete vzít jed! Základní sestava ve složení basa, kytara a bicí si bohatě vystačí na to, aby ve svých skladbách dokázala s pomocí svých nástrojů skládat velice příjemné a pohlcující hudební mozaiky s bohatým emočním rejstříkem. Chvíli vás ukolébávají svými hrátkami s jednoduchými hudebními motivy, aby tyto poté přešly v ostré a živelné kytarové výpady podpořené znamenitou a temperamentní Ondrovou rytmikou. Subjektivně jsem měl pocit, že plzeňští oproti mému poslednímu kontaktu s jejich tvorbou působí ještě vyhranějším a suverénnějším dojmem. Navíc jim vystupování před MESHUGGAH očividně sedlo, což spokojeným potleskem ocenili i přítomní. Jediným negativem MADE BY THE FIRE tak stále zůstává liknavost v otázce pořízení studiového alba. Na jinou, a značně přímočařejší strunu pak zabrnkali u nás hojně koncertující Američané MISERY INDEX. Není to ani půl roku, co řádili v klánovickém Black psu a už je máme v Praze opět. Ovšem, že by to nějak vadilo se říct nedá. Mě osobně to jejich hrabání se v archívech velice šmakuje, protože to prostě má koule. Snad s přihlédnutím k faktu, že hlavní persóna amerických Jason Netherton nápadně připomene Eli Wallacha v nejlepších letech, jednu ze tří hlavní postav legendárního spaghetti westernu „Hodný, zlý, ošklivý“ zaznívá během nástupu této čtveřice nezapomenutelná titulní Morriconeho melodie z tohoto filmu. Tím však veškeré rozjímaní končí a další čas vymezené pro set MISERY INDEX se už nese plně v intencích hudebního zaměření této bandy. Opět našlapaný set měl však kaňku v poněkud přehuleném zvuku, který hlavně v předních řadách pod pódiem působil místy dost nepříjemně. V každém případě však MISERY INDEX v duchu své nejlepší tradice na pódiu nechali duši. Jejich muzika prostě není žádný zázrak, ale nemůžu si pomoct, to jejich death/grindové hoblování/sypání s charakteristicky vyřvávaným Jasonovým vokálem mě vždycky příjemně nakopne.

Půlhodinová pauza vymezená na přípravu pódia a nástrojů pro hlavní hvězdy se hlavně ke konci zdála být už nekonečná. Alespoň se člověk v té tlačenici dozvěděl, že v hledišti se nacházelo i poměrně dost krajanů Thordendala a spol. a že jeden z nich se v Praze stavil cestou z Obscene Extreme. Dost však poslechu této pro našince nesrozumitelné řeči, neboť na pódiu se už za frenetického ohlasu z hlediště konečně objevují všemi toužebně očekávaní MESHUGGAH. První hrábnutí do strun, první Haakeho nepřítomný pohled do nadšeného davu a netrvá dlouho do okamžiku, než jim Rock Café zobe z rukou. Zvuk ač co do hlasitosti stále nad ideální mez, přeci jen doznal zlepšení a dovolil se tak plně vrhnout do spárů nabušené hudby těchto „nenormálních“ Švédů. Ty zdobí hlavně nehorázně podladěné kytary, Thordendalova psychopatická sóla a zrádná rytmika, která svádí k spokojenému pohupování si, abyste pak vzápětí zjistili, že jste úplně mimo rytmus. Nic to však neubírá na entusiasmu přítomných, kteří se hned od začátku jali k řádnému moshingu, jenž nabral na ještě větších obrátkách za zvuků možná nejchytlavější skladby MESHUGGAH „Rational Gaze“ z alba „Nothing“ (2002). A těch starší písní zaznělo překvapivě mnohem více, než by jeden předpokládal. Oproti dva roky staré koncertní šňůře na podporu desky „Catch 33“ (2005) se tentokráte MESHUGGAH, snad jakoby chtěli českým fanouškům splatit letitý dluh způsobený jejich koncertní absencí v naší zemi, soustředili výhradně na starší tvorbu. Tak všichni s povděkem kvitujeme pecky z klasických alba „Chaosphere“ (1998) a „Destroy Erase Improve“ (1995), přičemž se nezapomíná ani na již uvedený „Nothing“. Razantně a počertech brutálně znějící kapela nás sice netrýzní ani hodinku, ale že by svoje vystoupení nějak odbyla se tedy říci nedá. Že se je v jejich podání stále na co těšit, nás přesvědčili ukázkou z chystané desky, kterou nám, aby toho nebylo málo, přijedou ještě letos koncertně předvést. Když se za neutichajícího aplausu po necelé hodince intenzivní a s chutí odehrané zvukové masáži zakončené peckou „Future Breed Machine“ odporoučí z pódia, většina z přítomných doufá, že by mohli porušit svoji tradici nepřidávat. Bohužel, ani pražské publikum je neobměkčilo. Nicméně však i přesto dostalo větší než malou dávku originální metalové muziky a troufám si tvrdit, že nespokojenců by se toho večera v Rock Café moc nenašlo. Já k nim rozhodně nepatřil!