OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak teď se musím trošičku červenat, neboť toto EP finských ROTTEN SOUND je již rok venku a na našem serveru se o něm objevila zmínka toliko v rámci novinkového servisu. Žádná tragédie. „Consume To Contaminate“ ani rok života neubral na výbušnosti, natož kvalitách. Nové album těchto nesmlouvavých grinderů je za humny, tak si pojďme zkrátit čas čekání poslechem jejich prozatím posledního studiového počinu.
„Consume To Contaminate“ je především premiérovou nahrávkou s novým bicmenem Samim Latvou, jenž je zároveň v bookletu uveden na prvním místě. Je asi zbytečné opakovat, že spíše než na další tvorbu ROTTEN SOUND byli všichni zvědaví hlavně na jeho hru. Nahradit svého zběsilého předchůdce byl úkol, který mu záviděl asi málokdo. Dnes, po roce, je už zcela jasné, že cíl byl úspěšně dosažen. Sami je přesně ten typ bubeníka, kterého hudba této kapely potřebuje. Hudba neskutečně dravá, dokazující, že i ve vysokých rychlostech nejde jen o agresi a divokost, ale že i sypačky se dokážou zahrát kreativně. EP obsahuje osm skladeb v typickém ROTTEN SOUND rukopisu, který od fantastického alba „Exit“ (2005) doznal jen minimum změn. Kapela se usadila ve svém těžkotonážním zvuku, který je vytvářen podladěnými kytarami a díky kterému si ji těžko spletete s jinou. Potěšitelný je však hlavně fakt, že Keijo a spol. nehodlají stát na místě a sami si dobře uvědomují, že opakování stejného, byť velice úspěšného mustru by byla cesta do pekel. Pravda, ten stále aplikují na podstatné ploše „Consume To Contaminate“, ovšem zároveň i zřetelně naznačují, čeho bychom se od nich mohli dočkat právě už na očekávané novince. Taková v pořadí pátá „CTC“ překvapí na poměry kapely nebývalými experimenty se smyčcovými nástroji. Navíc je zde slyšet zřetelná snaha pomaloučku polehoučku zpomalovat a ještě zahušťovat již tak dosti mohutný zvuk.
Pakliže tento kousek ve vaší sbírce ještě chybí, není nutno s jeho pořízením váhat. „Consume To Contaminate“ je další zničující nálož grindcore tak, jak ji umí připravit a namíchat jen ROTTEN SOUND. Nezastavitelný finský stroj jede na plné obrátky a nic nenasvědčuje tomu, že by mu v dohledné době měla dojít šťáva!
První nahrávka s novým bicmenem. Nic se nemění. Stále skvělí ROTTEN SOUND.
9 / 10
Sami Latva
- bicí
Mika Aalto
- kytara
Keijo Niinimaa
- vokály
Toni Pihlaja
- basa, vedlejší vokály
1. Decay
2. Loss
3. Crime
4. GDP
5. CTC
6. Flesh
7. Fear
8. Time
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Spinefarm Records / Power It Up (vinylová verze)
Stopáž: 15:20
Produkce: ROTTEN SOUND
Studio: Sound Supreme Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.