OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak milí Poláci nám po Tnyribal načas zahnili, část odpadla a z té hniloby se rozrostla houbovitá tkáň, pučící z patnácti nových řezných ran... Léčebný proces však probíhá značně regresivně. Proč? Inu, na Tnyribal se toto polské trio odpoutalo od tradičních grindových klišé a stvořili zajímavé dílko, které je jistě i dnes v rámci grindu špičkou. Arturovi však zřejmě tahle poloha neseděla či co, a tak se promptně rozhodli vrátit ke svým krvavým kořenům. A to je vlastně jádro pudla... Už na obalu se na váš šklebí model trepanované lebky s vyjmutou levou hemisférou; s takovýmito stavebnicemi se hrají studenti medicíny. Tady se jaksi dostaly do rukou lidem z Bloodline prod., a tak se aspoň nové CD Squash Bowels nechlubí nějakým nudným obrázkem z gore gallery. Docela dobrý nápad, který zachovává kýžené gore klišé, ale bez krve... škoda jen, že grafické zpracování bookletu nenechali dotvořit Obscene teamu. Takhle obal vypadá dost archaicky... pokud to nebyl záměr. Jaký je ale hudební obsah této hromadně se rozkládající sbírky lidových písní?
Pokud již sledujete Squash Bowels déle, jistě neuniklo vaší pozornosti MC splitko s Malignant Tumour, mimochodem vydané taky u Čurbyho. Proč o tom mluvím..? Dá se totiž s klidem říci, že se polské trio rozhodlo vrátit k dobám zmíněného Dreams Come True... In Death, ovšem tentokrát s přehlednější produkcí a podstatně lepším zvukem. Toť asi vše, o moc víc se vlastně o téhle krabičce plné gore říci ani nedá... Takže nemusíte mít strach, že by se Squash Bowels pokazili, to ne. Ale nic převratného se nekoná. Poláci nadále sunou svůj grindík, akorát že trošku zpátečnicky. Pokud se vám jejich starší tvorba nelíbila, ale Tnyribal vás oslovil svou osobitostí, pak budete tímhle cédéčkem nejspíš zklamaní... Přesto ale Squash Bowels zůstanou s klidem jednou z největších krvavých skvrn na grindové mapě Evropy...
7 / 10
1. Screams Saints Pig Head
2. Breaking Those Who Suspend To Talk
3. Strong Will
4. When Memories Came Back...
5. Dead Nature
6. Life Business
7. The Mass Rotting
8. The Mass Sickening
9. Behind Pane Hides Hate...
10. Regulations People Fear
11. Life & Death
12. Handsome Scum
13. Triumph of Act Revenge
14. Naive Distress
15. Childhood
Old Grindfathers and Their Grind (split) (2013)
Grindcoholism (2013)
Grindvirus (singel) (2009)
First Time at Maggot Sessions (split) (2009)
Grindvirus (2009)
Squash Bowels vs. Neuropathia (split) (2007)
7 Inch Audio Terror (kompilácia) (2007)
Neurons (EP) (2006)
Love Songs (demo) (2005)
Love Songs (2005)
Squash Bowels / Needful Things (split) (2004)
No Mercy (2004)
Vulture Ritual (split) (2003)
For Dead God - International Devastation (kompilácia) (2003)
Resected Excoriated Cavity / Tested Creatures (split) (2002)
The Mass Rotting - The Mass Sickening (2002)
The Mass Rotting… The Mass Sickening (2002)
Bizarre Vinyls (split) (2000)
Tnyribal (1999)
International Devastation (demo) (1996)
Dreams Come True... in death (split cd/tape with MAGLINANT TUMOUR) (1995)
Fürgott (demo) (1994)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 34:24
-bez slovního hodnocení-
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.