PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Protibushovská myšlienková výplň začína byť u amerických umelcov na ústupe, hoci ide pravdepodobne len o kľud pred budúcoročnou predvolebnou búrkou. Jedným z posledných matadorov je Al Jourgensen, ktorého na novinke „The Last Sucker“, podobne ako na dvoch predchádzajúcich albumoch, ešte stále baví riešiť najznámejšieho texaského rančera (Chuck Norris odpustí), navyše so sľubom, že ide o poslednú štúdiovú nahrávku MINISTRY: „Vyzerá to tak, že on je mojou múzou. Každý si tuším myslí, že keď vládne demokrat, moje albumy nestoja za nič. Takže ešte spravím tento a potom spolu s Georgeom Bushom odcválame ruka v ruke oproti západu slnka.“ Barack Obama a Hillary Clinton budú možno polichotení, ako sa Mr. Jourgensen spolieha v ich víťazstvo, hoci kebyže Hillary pozná MINISTRY trochu bližšie, určite potvrdí, že najlepšie albumy tejto industriálnej legendy vznikli práve počas prezidentovania jej demokratického manžela.
Ak bola svojho času „Lay Lady Lay“ z po mnoho stránkach najlepšieho albumu „Filth Pig“ dokonalou coververziou, ktorá folkového Boba Dylana zmenila na chladnú a odosobnenú zministrizovanú odrhovačku (a tak trochu aj paródiu), súčasní MINISTRY sú presný opak. Industriálne neúprosné naprogramované bicie viacmenej iba zdrsňujú prítulnú rock’n’rollovú podstatu skladieb a na mnohých miestach dokonca silácky robia ramená iba pre účel; hoci napríkald punkovo predrazená, dokonalá hitovka „Watch Yourself“ na začiatku albumu ešte nepotvrdí. Myšlienku, že by rytmicky mohlo ísť o nevedomú zakonzervovanosť, pochováva práve priamočiara „pesničková“ tvár súčasných MINISTRY. Či je coververzia THE DOORS „Roadhouse Blues“ dofarbením celkovej koncepcie alebo len pokus o napodobenie úspechu „Lay Lady Lay“? Možno oboje. Nielen vďaka hosťovaniu Burtona C. Bella z FEAR FACTORY patrí medzi vrcholy albumu. Znie dokolane ministrovsky a patrí medzi tie coververzie, ktorým dala nová forma aj nový, zaujímavý obsah. Ak si predstavíme, že pri svojich politických úvahách si Al Jourgensen našiel vo svojej drogami ťažko skúšanej mysli miesto na cielený umelecký koncept a „mission statement“, môžeme sa dopracovať až ku predpokladu, že namiesto snahy o konkurenciu pre STRAPPING YOUNG LAD sú dnešní MINISTRY skôr bardmi svojej punkovej prapodstaty a rock’n’rollovej nespútanosti, teda čosi ako MOTÖRHEAD (pozostatkov) industriálneho metalu. To je zároveň myšlienkové nastavenie, ktoré poslucháčovi preloží masu zvuku z „The Last Sucker“ na ako tak zaujímavý album. Môžete si lámať hlavu nad tým, akou veľkou konkurenciou sú mechanické a stuhnuto industriálne rytmické relikvie pre takmer folkový prejav a živelnú gitarovú riavu na povrchu. Žiadnou. Po grafickom znázornení zvukovej stopy hľadajte to podstatné medzi najvyššími štítmi pojašenej krivky. Nie v nich.
Pravicový konzervativizmus podrží vodítko súčasnej Ameriky ešte aspoň ten rok a pokiaľ si to Mr. Jourgensen s odchodom do dôchodku nerozmyslí a s ďalším albumom sa nepoponáhľa tak, ako so súčasným, je jasné, že citát o politickom systéme priaznivom pre múzu a inšpiráciu nebude tak celkom pravdivý. MINISTRY majú svoj vrchol dávno za sebou a pokiaľ by namiesto narýchlo zbúchanej trilógie “Houses Of The Molé”, “Rio Grande Blood” a “The Last Sucker” prišli s koncentrátom toho najlepšieho za posledné tri roky na jednom albume, azda by svojmu zlatému obdobu z deväťdesiatych rokov dokázali konkurovať s väčším úspechom.
MINISTRY uzatvárajú politickú trilógiu. Napriek potenciálnemu dostatku bohato využiteľných tém však nezachádzajú ďalej, než po priamočiary rocn'n'roll podmazaný striktne sterilnou (a už aj tak trochu nudnou) rytmikou. Al Jourgensen si určite myslí, že za Clintona bolo lepšie. Ja si to myslím tiež.
6,5 / 10
Al Jourgensen
- spev, gitary, basa, harmonika, programovanie
Tommy Victor
- gitara, basa, vokály
Paul Raven
- basa, gitara, vokály
Sin Quirin
- gitara, basa
John Bechdel
- klávesy
+ hostia
Casey Chaos
- spev ("Roadhouse Blues")
Burton C. Bell
- spev ("Die In A Crash", obe "End Of Days")
1. Let's Go
2. Watch Yourself
3. Life Is Good
4. The Dick Song
5. The Last Sucker
6. No Glory
7. Death And Destruction
8. Roadhouse Blues
9. Die In A Crash
10. End Of Days pt.1
11. End Of Days pt.2
AmeriKKKant (2018)
From Beer to Eternity (2013)
Relapse (2012)
The Last Sucker (2007)
Rio Grande Blood (2006)
Houses Of The Molé (2004)
Animositisomina (2003)
Dark Side Of The Spoon (1999)
Filth Pig (1996)
Psalm 69 (1992)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (Live) (1990)
The Mind Is a Terrible Thing To Taste (1989)
The Land Of Rape And Honey (1988)
Twitch (1986)
With Sympathy (1983)
Vydáno: 2007
Vydavatel: 13th Planet Records
Stopáž: 56:00
Produkce: Dave Donnelly, Al Jourgensen
Třetí část politické trilogie, ve které skomírající MINISTRY chytili druhý dech, dle očekávání ctí všechny dobré vlastnosti předchozích dvou děl a představuje Jourgensenovo komando v tom, v čem je nejsilnější. Nasupěný, žhavý future-metal plný burácejících riffů, srdnatého plamene vzpoury i smradu z vybuchujících naftařských rafrafinérií. "The Last Sucker" je možná o něco slabším albem než předchozí dvě díla - "Houses Of The Molé" (2004) a "Rio Grande Blood" (2006), ale vysoko nad rozplyzlými experimentálními věcmi, které anti-bushovskému triptichu předcházely.
a hle.. další album pomalu na cestě!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.