Druhý den zahajují bratři ve splitu s otevírajícími prvního dne. Tedy mostečtí OPITZ, kteří svůj materiál před nedávnou dobu otiskli do trackových stop společně s RUBUFASO MUKUFO. Žánrově se jedná o grindový masakr s civilní tváří, který zřídkakdy provzdušní uvolňující odlehčený fragment, ale zaplať pán bůh aspoň za to. Pódiové nasazení je díky vokalistovi celkem dynamické, po ránu se jedná o příjemné promnutí víček, které pro vás opět otevře brutalassaultovskou realitu. Něco podobného se nedá zcela zopakovat pro druhé hrající - holandskou thrashmetalovou úderku OUTBURST, kterou na kolena zbytečně srážel zpěvák Tjerk Maas. Ten si v melodických polohách počínal jako štamgast periferní pivnice v hluboké páteční noci, postavený na provazochodecké lano. Instrumentální stroj za ním odsekával jeden riff za druhým, místy vzduch prořízlo lehce narezlé sólo, dvoušlapka na některých místech jela jak smyslů zbavená, ale mě OUTBURST ne zcela přesvědčili. Ačkoliv jsou PIGSTY v našem grindovém rybníce velmi provařené jméno, mě jejich živá vystoupení zatím úspěšně míjela. Kapela, která nejvíce těží z Topiho osobnosti, jeho čuníkovských hrdelních dospozic a hlavně talentu pro komunikaci s lidmi, pro mě byla po hudební stránce jen další konvenční grindovou kapelou v řadě. (RIP)

Přesně v pravé poledne přišla osvěžující sprcha v podobě německých vtipálků LE SCRAWL, kteří budou našim fanouškům známí především díky vystoupení na festivalu Obscene Extreme, které zde absolvovali před třemi lety. Jejich kombinování grindcore a ska působí originálním a v koncertním provedení i zábavným dojmem, ale přeci jen jsem se v některých momentech neubránil pocitům jisté těžkopádností a přílišného šroubování uvedených hudebních žánrů do sebe. V každém případě však půlhodinka vyčleněná pro LE SCRAWL působila příjemným a odlehčujícím dojmem. (Dalas)

Další kapelou, která se přivalila na pódium, byla domácí brutal death metalová akvizice DESPISE. Kolínská sestava rozhodně měla co prezentovat, letos totiž vydala velice sympatickou nahrávku „Fragments Of Reprisal“. Své kvality DESPISE s přehledem potvrdili i na živo a po zásluze sklidili pozitivní odezvu. Je příjemné, že v drtivé konkurenci zahraničních hvězd se neztratila ani česká stopa. (Reaper)

Příjemným zpestřením začátku pátečního odpoledne byli mezi všemi těmi „-corovými“ spolky litevští pohané OBTEST, zpívající v rodném jazyce a čerpající zejména ze dvou posledních desek „Auka Seniems Dievams“ a prozatím poslední, povedené nahrávky „Iš Kartos I Karta“. V jejich tvorbě se kloubí paganmetalová majestátnost s „heavíkovskými“ melodiemi (těch je v jejich tvorbě skutečně hodně), což funguje docela spolehlivě i na živo. K pódiu sice nepřilákali tolik fanoušků jako jejich lotyšští kolegové SKYFORGER vloni, ale zejména početná enkláva krajanů, mávajících po čas jejich setu žluto-zeleno-červenými vlajkami vystoupení ocenila. Já byl také spokojen. (Deadmann)

Švajčiarsky parný valec CATARACT mal byť viac ako dôstojnou náhradou za minuloročné tučné prekvapenie v podobe holandských búchačov BORN FROM PAIN. Nebol ani náhodou. Dopadlo to viac ako paradoxne. Keď som sa nepozeral na pódium, mal som z hudby odtiaľ prichádzajúcej v podstate dobrý pocit. Kvalitný metalcore príjemne ovplyvnený tvorbou SLAYER - presne ten, čo ma tak baví z drážok cédečka. Jediný pohľad na pánov produkujúcich túto muziku však všetko pokazil. Na doskách znamenajúcich Brutal Assault stálo päť šupákov bez štipky charizmy. Nešlo z nich absolútne nič, žiadny pocit, žiadna energia. Ako keby niekto rozdal nástroje a mikrofón ľubovoľným návštevníkom festivalu. Netvrdím, že imidž je všetko, ale čo je veľa, to je veľa. Vrcholom všetkého bol spevák Federico Carminitana, územčistý, pupkatý ujko, medzi skladbami zadýchaný z "veľmi náročnej" chôdze po pódiu. Takto sa metalcore naživo naozaj nehrá, chlapi. Nepomohli ani moje srdcovky "Killing Tool" alebo "As We Speak" z výbornej fošne "With Triumph Comes Loss". Veľké sklamanie! (Rudi)

Francouzská eskadra E-FORCE sdružená kolem Kanaďana Erica Foresta byla pro mě příjemným překvapením pátečního programu. V jejich hudbě jsou jasně rozpoznatelné ozvěny období, kdy Eric působil ve VOIVOD. Neúprosně sekající thrashové riffy a expresivní Forestův řev sice nevynikají přílišnou originalitou, ale pod krkem umí chytnout vskutku rázně. E-FORCE neprodukují žádné velké umění, ale svým přístupem a nasazením vše bohatě kompenzují. A když se pak objeví i nějaká ta skladba od VOIVOD, jak například skvělá „Nanoman“ z neméně skvělého alba „Negatron“ (1995), tak není důvod k nespokojenosti. (Dalas)

THE BLACK DAHLIA MURDER sú menej úspešní súputníci dnes už oveľa slávnejších AS I LAY DYING. Rozoberal som to v recenzii na ich stále aktuálny počin "Miasma", po koncerte na Brutale zapadol ďalší dielik skladačky presne na svoje miesto. Vyznie to zrejme hrozne, že rovnako ako v prípade CATARACT rozoberám výzor muzikantov, ale aj THE BLACK DAHLIA MURDER po tejto stránke riadne pohoreli. Jedných z lídrov NWOAHM si predstavujem naozaj v najrôznejších podobách, ale že bude spevák Trevor Strnad so svojím odhaleným pivným svalom vyzerať ako mladší, no pekelne rozbehnutý brat Gerreho z TANKARD? Dosť hustý pohľad. Muzika a kvalitné pódiové nasadenie muzikantov (v porovnaní so statickými CATARACT lietali Amíci ako nasratí sršni) však našťastie zachraňovali, čo sa dalo. Sympatický, riadne drsný thrash-death-HC prierez tvorbou vyšperkovaný chuťovkami ako "Flies", "Funeral Thirst", "Contagion" alebo "Miasma" a zakončený ukážkou z pripravovanej dosky "Nocturnal" vyznel v konečnom dôsledku veľmi sympaticky. (Rudi)

A nadešel čas na zážitek z kategorie těch nezapomenutelných. CYNIC, legendární techno-deathmetaloví aristokraté, se poprvé v kariéře představili v České republice. A bylo to představení výjimečné, ostře kontrastující se vším, co jsme za všechny tři festivalové dny měli možnost spatřit. Ostatní buransky vyřvávali, Paul Masvidal se jen skromně usmíval, kde jiní promlouvali vepřovým jazykem, Paul Masvidal moderoval civilně a přirozeně, kde ostatní vrzali, Paul Masvidal hrál. Nevšední a velmi hluboký zážitek umocnilo i vstřícné publikum, které přijalo CYNIC za své hned od prvních tónů kouzelné „Veil Of Maya“. Velmi zvědav jsem byl na zbrusu novou kompozici „Evolutionary Sleeper“, především pak na její kontrast se skladbami z „Focus“. Rozhodně jsem nebyl zklamán, neb zajímavá fúze staré tvorby kapely se ždibcem přímé melodiky po vzoru AEON SPOKE se ukázala jako vysoce funkční. Set CYNIC utekl jako voda, najednou tu byla poslední skladba „How Could I“, po ní už jen závěrečná Masvidalova poklona a… konec. Mnohým se však splnil životní sen. (Reaper)

To MALEVOLENT CREATION zabrnkali na úplně jinou strunu než CYNIC. Brutální deathmetalový válec přesvědčil o svých kvalitách hlavně na samém začátku setu, který se nesl ve znamení nostalgického výletu k nejstarším kořenům kapely. Zazněla totiž erbovní tutovka „Multiple Stab Wounds“ z debutové desky „The Ten Commandments“ a hned za ní pak „Slaughter Of Innocence“, třetí to položka na druhém a naprosto zásadním albu „Retribution“. Snad jen škoda méně výrazného závěru, kde MALEVOLENT CREATION působili trochu ospale a na rozdíl od fantastických performancí neomylného dua IMMOLATION & SUFFOCATION nedokázali plně udržet moji koncentraci. Přesto ale jasný palec nahoru, především pak za onu počáteční historickou exkurzi. (Reaper)

Úlohou MADBALL bolo (teda aspoň z môjho pohľadu) čiastočne priblížiť fantastické pocity, ktoré vo všetkých návštevníkoch minuloročného Brutal Assaultu zanechali ich rovnako legendárni kolegovia SICK OF IT ALL. Králi newyorského HC okolo neprehliadnuteľného Freddyho Criciena sa do toho opreli takým šokujúcim spôsobom, že SOIA zostali razom zabudnutí. Krátke majestátne intro a hneď rana rovno do čela v podobe hymny "Demonstrating My Style". Pohyb, energia, fyzické nasadenie, energia, bezchybné inštrumentálne výkony a ešte raz ENERGIA. Neuveriteľné, nepochopiteľné, najlepší HC koncert, aký som kedy videl. Hoci mi MADBALL v štúdiovej podobe nie veľmi režú (a po vypočutí ukážok z novej dosky "Infiltrate The System" to tak zrejme aj zostane) a zdajú sa byť akýsi polotuční, naživo je to úplne iná káva. "Unity", "Set It Off", "Ball Of Destruction"... jedna pecka striedala druhú, všetko nádherne šliapalo, Mitts sekal mäsité riffy, priestorovo stále výraznejší basák Hoya sa šťastne usmieval a pridával sa k ostatným s kvalitnými sprievodnými hulákaniami, Rigg Ross a jeho dynamické bicie skvelým spôsobom hnali kapelu vpred. V týchto pretekoch nenašli v priebehu celého festivalu seberovných. A nebolo to iba v tom, čo Freddy tak hrdo skonštatoval - "sme jediná hardcorová kapela na zozname účinkujúcich". MADBALL jednoducho a jasne zbúrali Brutal Assault 2007. Neurazil by som sa veru, keby sa ich budúci rok pokúsili prekonať takí HATEBREED, TERROR alebo aspoň WALLS OF JERICHO. (Rudi)

O živých vystoupeních KATATONIE se často hovoří s jistým despektem, zejména v souvislosti s frontmanem Jonasem Renkskem. Po poněkud rozpačitém úvodu, kdy se vokalista hledal se zbytkem kapely a netradičním druhém hlasu kytaristy Blakkheima, se ale vše ustálilo. Zasmušilé skladby kapely fungují výborně nejen v komorním klubovém prostředí, ale rovněž v rozsáhlém prostoru pod širým nebem, o čemž mimo jiné svědčil i nemalý ohlas publika (ačkoliv loňské vystoupení v Jablonci bylo přeci jen o něco soudržnější a více strhující). Hrálo se nejen z novinky „The Great Cold Distance“, ale prostor dostaly rovněž skladby ze starších nahrávek, včetně třešničky na dortu z alba „Brave Murder Day“. Koncert Švédů rozhodně nezklamal a osobně jej považuji za jeden ze soukromých vrcholů festivalu. (Pavel)

Na tancovačku v podání Petera Tägtgrena jsem se těšil, avšak to, co jsem viděl a slyšel, mi téměř vyrazilo dech. Bohužel to však nebylo dáno kvalitou vystoupení. Pakliže kloubení metalu s tanečními rytmy zní z desek PAIN příjemně až výborně („Rebirth“), živě tomu chybělo prakticky všechno. Zábavné to vůbec nebylo a připočteme-li k tomu prachmizerný zvuk (takhle vytáhnutý kopák se jen tak neslyší) a Tägtgrenovy hlasové problémy, nezachrání to ani kopa hitů, jimiž nás PAIN počastovali. Početný zástup fanoušků se sice u skladeb jako „On And On“, „Shut Your Mouth“ či „Dancing With The Dead“ bavil dobře, ale já v průběhu setu volím strategičtější možnost a raději se odcházím občerstvit a vystát místo na headlinery večera. (Deadmann)

Úlohu sobotního a možná i celofestivalového headlinera na sebe vzali SOULFLY. Cavalerovci si tento status vychutnávali i poněkud nepříjemným způsobem, kdy nedočkavé fanoušky nechali dlouze čekat, než se naše hvězdičky uráčily vstoupit na pódium. SOUFLY byli zároveň snad jedinou kapelou, která si nepřála přítomnost kameramanů na pódiu a tudíž ani velkoplošnou projekci svého vystoupení. To asi nejvíce snese přívlastek „rozpačité“. Každopádně však i navzdory mnoha negativním názorům, které jsem si bezprostředně po jeho skončení z různých stran vyslechnul, nebyli Cavalerovci zas tak špatní. Kromě osvědčených kusů z vlastní tvorby zaznělo i několik skladeb od SEPULTURY, ze kterých především hitová „Roots, Bloody Roots“ získala největší ohlas publika a stranou nezůstal ani jednorázový Cavalerův projekt NAILBOMB z poloviny devadesátých let. Odlehčujícím a příjemným dojmem pak působily skladby plné vlivů etnické muziky. Vystoupení SOULFLY mi však v konečném důsledku přišlo až příliš natahované a neschopné si po celou dobu svého trvání udržet moji pozornost. Navíc se vyznačovalo nepříliš výrazným zvukem ubírajícím na údernosti hudby této kapely. (Dalas)

Na GORGOROTH jsme se s kolegou Reaperem speciálně vrátili z kempu v předtuše věcí humorných, ale bohužel. Cožpak o to, muzikantská nirvána to byla, bubeník za vystoupení nakopal desítky arů brambor (přezdívka kulhavý Orfeus by mu padla jako ulitá), kytary nahradil veselý muší bzukot a i celkový „sound“ zřídnul na kost, jako když si hráči koupili aparáty před týdnem a ještě nevědí, co kde nastavit. Jenže my přišli na divadlo a to se nekonalo. Pár hřebů, vytřeštěných očí, „zlých“ póz a krvavých propriet rozhodně nestačí. (Darkmoor)

Ještě než páteční festivalový blok definitivně uzavřeli Norové ENSLAVED se na „ačkovém“ pódiu představili u nás už zavedení a populární HAEMORRHAGE. Hemoglobinem načichlé show těchto Španělů jsem oblíbil hlavně proto, že v jejich případě se nejedná o žádné laciné gore klišé a právě naopak svoje chorobné vize podávají s grácií a s patřičnou nadsázkou. Rejstřík Lugubriousových pomůcek tentokrát tvořily hlavně lidské končetiny, se kterými se hrdě předváděl na pódiu. V této souvislosti zaznělo i několik politicky nekorektních narážek na jejich původ, když si uvědomíme, že původní obyvatelstvo Josefova bylo v podezřelé anonymitě. Ale zpátky k samotnému vystoupení, které bylo tradičně veselé, našlapané a do atmosféry páteční noci skvěle zapadající. Navíc okořeněné vtipným vystupováním „zakrvaveného“ Lugubria a především jeho roztomile španělskou angličtinou. (Dalas)

Nepatrně přetažená zvuková zkouška norských (post)blackerů ENSLAVED sloužila jako jasný důkaz toho, že Kjellsonovci nezvyknou ponechat nic náhodě a stejně tak jako v březnu 2005 v Praze i zde je zdobil špičkový zvuk. Ten dal nakonec vyniknout jejich členité a propracované muzice, která má své kořeny v norském black metalu, o čemž nás přesvědčilo i několik starších skladeb pocházejících z „předeldovské“ éry. Těžiště jejich setu pak tvořila hlavně tvorba novější, ze které se nejvíce dostalo na trojblok „Bellow The Lights“ (2003), „Isa“ (2005) a prozatím aktuální album „Ruun“ z tohoto roku. Jistá a přesvědčivá instrumentace, pódiová prezentace zbavená přehnaného klišé a celkově sympatický projev pak dokázaly i při posledním pátečním koncertu udržet pod pódiem slušný zástup lidí. Myslím, že neprohloupil ten, kdo si na ENSLAVED počkal. (Dalas)