PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rage vstali z mrtvých! Po časech orchestrálních berserků a postupného odcizování se, po časech totálního rozkolu a uhnívaní, je banda kolem Peavyho Wagnera zpět a řekl bych, že tohle šlehnutí power metalového biče se bude konkurenci překonávat zatraceně těžko. Aby se také neděly věci nadpozemské, vždyť pohleďte na sestavu těchto opancéřovaných matadorů. Basa - základní kámen a srdce - fotřík Peavy. Bicí - muž se záhrobním hlasem a zemětřasným úderem - Mike Terrana, kytary - ruský virtuóz a génius libovolného množství strun - Victor Smolski
Výsledný homunkulus je bravurní směsí staré hrubozrnné agrese, která nemá zas tak daleko k trash metalovému výplachu a jemné preciozity velmistrů power metalu. Už úvodní intro bizarně poodkrývá roušku - zvuky pohotovosti, výmluvné pípaní přístrojů a pak ten táhlý zvuk, který bývá poslední. Do toho všeho lehounce vchází Smolského éterické vybrnkávání a vazbení, které je mrazivou reminiscencí na jeho excelentní sólovku The Heretic. To, co následuje, vyrazí nepřipraveným chrup. Po éře příklonu k jemnějšímu zvuku a poněkud komerčnějším písním jde nové album přímo k jádru. Přebroušené kytary, skvěle čitelná basa a oživlé bicí - zvuk je syrový a zatraceně plastický. Posluchač je vržen po držce do prazvláštně vyladěné mlátičky. Smolski zvládá sekerničení nejvyššího řádu, jeho kytara nemilosrdně porcuje vše kolem, aby pak náhle přešla do utěšeně krásných a expresivních melodií. Navenek to vypadá utopicky, uvnitř to funguje úžasně.
Rage se prostě dokázali vcítit do dob těch kultovních fláků ráže Firestorm či Invisible Horisons, a co víc - dokázali k nim přidat dokonalou instrumentální virtuozitu a často až prog - rockovou zapeklitost. Ta, samo sebou, je doménou šikovných ruček páně Smolského, který se lví měrou podílel i na psaní jednotlivých písní. Strach, že jeho výtvory sklouznou do nezachytitelných exhibičních samospádů, však není vůbec na místě. Jeho autorské šlehy jsou možná složitější a zamotanější, ale přesně ladí do celkového konceptu, jsou oživení i logickou součástí, vyrážejí dech a zároveň nahánějí husí kůži.
Takové jsou ovšem bez výjimky všechny skladby, sonické koule plné emocí, obrovského kumštu; pastviny pro uši a dokonalé demonstrace toho, že power metal ve své nejčistší formě má stále co nabídnout. Jednotlivé kousky se navíc uvnitř vroucího hudebního korpusu kumulují do rozmanitých tvarů, které nezřídka kloubí křehkou akustiku s kulervoucí agresí, zkrátka oči přecházejí a následně z důlků lezou.
Téhle desce věštím hodně úspěšnou budoucnost, protože snad není metalového fandy, který by neocenil její komplexnost a genialitu. Je skloubením všeho, čím Rage kdy prošli a všeho, co kdy stvořili. A jakkoli byli ty éry odlišné, výsledek je dokonalost sama. Tohle trio blýská na časy. Buďte u toho!
Návrat s novou sestavou a v plné parádě... Kytarové komando o jednom muži jménem Victor Smolski posouvá celou desku minimálně o třídu výše. Fantastická sóla přebíjejí ještě fantastičtější riffy, Peavy přidal desce do vínku něco z těch nejlepších rageovatých melodií a výsledkem je skutečně smrtící koktejl, který patří k nejlepším v historii kapely.
9 / 10
Peavy Wagner
- basa, zpěv
Victor Smolski
- kytara
Mike Terrana
- bicí
1. Trauma
2. Paint The Devil On The Wall
3. The Mirror In Your Eyes
4. Tribute To Dishonour – R.I.P.
5. Tribute To Dishonour – One More Time
6. Tribute To Dishonour – Requiem
7. Tribute To Dishonour – I´m Crucified
8. No Lies
9. Point Of No No Return
10. Leave It All Behind
11. Deep In The Night
12. Welcome To The Other Side
13. Lunatic
14. Riders On The Moonlight
15. Straight To Hell
16. After The End
17. Sister Demon
Resurrection Day (2021)
Wings Of Rage (2020)
Seasons Of The Black (2017)
The Devil Strikes Again (2016)
21 (2012)
Strings To A Web (2010)
Carved In Stone (2008)
Full Moon in St.Petersburg (Live CD, DVD) (2007)
Speak Of The Dead (2006)
From The Cradle To The Stage (Best Of) (2004)
Soundchaser (2003)
Unity (2002)
Welcome To The Other Side (2001)
Ghosts (1999)
XIII. (1998)
End Of All Days (1996)
Lingua Mortis (1996)
Black In Mind (1995)
10 Years In Rage (1994)
The Missing Link (1993)
Beyond The Wall (EP) (1992)
Trapped! (1992)
Extended Power (EP) (1991)
Reflections Of A Shadow (1990)
Secrets In A Weird World (1989)
Perfect Man (1988)
Execution Guaranteed (1987)
Reign Of Fear (1986)
Prayers Of Steel (jako AVENGER) (1985)
Původní hodnocení - 7 bodů. Edit 26.2.2010: Přiznám se, že jsem toto album od Rge dost podceňoval, a to ještě donedávna. Nějak mi tento začátek nové éry s Viktorem Smolskim nesedl. Po dlouhém časovém odstupu jsem si to znovu několikrát pustil a ejhle! - ono mě to poměrně dostalo. Na albu, které je z důvodu stopáže a počtu skladeb těžší na poslech, jsou sice ještě slyšet Rage jako např. za časů End Of All Days (např. Deep In The Night či Leave It All Behind), ale už je tu nový ksicht v podobě Viktorovy kytarové práce (např. Paint The Devil On The Wall nebo Lunatic). Zvedám o jeden bod.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.