OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na hudobné diela plné filozofických mystérií v podaní pána Vintersorga sme už zvyknutí, a preto ani novinku netreba nijako obšírnejšie predstavovať. Určite sa nájde dostatok ľudí, považujúcich jeho tvorbu za geniálnu, nadčasovú a zaujímavú a do istej miery by som s nim aj vedel súhlasiť, lež tentokrát sa mi zdá, že novinka s jemne divotvorným názvom „Solens Rötter“ (korene Slnka) túto mienku prinajmenšom naštrbuje. Prečo tomu tak je? Nuž, signálom bude aj to, že nikomu z redakcie sa veľmi do recenzie tohto albumu nechcelo - a popravde ani mne.
Uprieť osobitý prístup k hudobnej tvorbe a originalitu sa Vintersorgovi určite nedá, aj napriek tomu, že v poslednom čase sa jeho tvorba na môj vkus až príliš prelínala s novou tvorbou BORKNAGAR, kde taktiež účinkuje. „Solens Rötter“ som pravdupovediac nijako extra neočakával, no skladateľov potenciál prebudil moju zvedavosť. A sprvu to vyzeralo na príjemné prekvapenie zo severu. „Döpt I En Jökelsjö“ sa rozbieha vo vydarenej fúzii toho najlepšieho, čo sme od Vintersorga mali možnosť počuť. Akustické nástroje, samply, folkové úlety a typické melodicky vyspievané, skoro zasnené pasáže, nesúce sa v progresívnych rytmoch, sa prelínajú s výpadmi do blackových vôd. Na to, aby takýto hudobný guláš fungoval, je potrebné množstvo talentu, aby sme sa namiesto zaujímavého hudobného zážitku nepreniesli hlboko do gýča a nechutných kompozičných kombinácií. Obdobne ako v jednotke to ešte celkom funguje aj v ďalších zhruba štyroch skladbách („Kosmosaik“ ešte ujde). Potom však dochádza u mňa k pádu do stereotypu, skladby sa začínajú strácať sami v sebe, zaujímavých melodií ubúda a to, čo sa sprvu javilo ako zaujímavé, sa začína stávať nesúrodou zmesou hudobných postupov s cieľom byť čo najvýstrednejší. Napriek tomu, že formálne sa zdá byť všetko v poriadku, vo vnútri to tak nie je. Stále rovnaké frázovanie a spev začínajú byť stereotypné, kompozície bez hlavy a päty, pričom po čase zistíte, že sami seba vykradájú a v rôznych skladbách len variujú, sample začnú liezť na nervy. Pár dobrých momentov to nezachráni a celý album sa farbí skôr do ružova, než do pôsobivých pastelových farieb severu. Zaujímavosťou je taktiež použitie automatického bubeníka, ktorý je u takéhoto pomerne rytmicky komplikovaného typu hudby zvláštnosťou a ukážkou, že v súčasnosti to nemusí byť ani mínusom.
Problémom „Solens Rötter“ je samoúčelná snaha byť čo najosobitejší, najneuchopiteľnejší, čo by bolo samo o sebe v poriadku, keby VINTERSORG neprecenil svoje schopnosti a podarilo sa mu udržať štandard úvodu na celej stopáži albumu. Napriek tomu nájdu jeho priaznivci dostatok radosti na tomto albume, žiaľ mňa sklamal. A majstrovi a i vám odporúčam vypočuť si radšej posledný WINDS. Osobne radšej siahnem po Vintersorgových starších dielach.
Album utopený vo Vintersorgovej sebestrednej snahe o absolútnu osobitosť. Ako-tak to funguje len v prvých pár skladbách, zvyšok je len o lovení momentov -- a to je sakra málo.
5,5 / 10
Andreas Hedlund
- vokály, gitary, klávesy, hamondky, programovanie
Mattias Marklund
- gitary
Johan Lindgren
- basgitara
Nils Johansson
- klávesy
1. Döpt I En Jökelsjö (Baptized In A Glacier Lake)
2. Perfektionisten (The Perfectionist)
3. Spirar Och Gror (Spirals and Grows)
4. Kosmosaik
5. Idétemplet (The Idea Temple)
6. Naturens Mystär (Nature's Mystery)
7. Att Bygga En Ruin (To Build A Ruin)
8. Strålar (Radiating)
9. Från Materia Till Ande (From Materia to Spirit)
10. Vad Aftonvindens Andning Viskar (What the Evening Wind's Spirit Whispers)
Solens Rötter (2007)
The Focusing Blur (2004)
Visions from the Spiral Generator (2002)
Cosmic Genesis (2000)
Ödemarkens Son (1999)
Till Fjälls (1998)
Hedniskhjärtad (1998)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.