PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americká čtveřice se nám po dvou letech od své předchozí fošny „Wake The Dead“ (2005) hlásí znovu s poctivou porcí řádně nasraného hardcore. I přestože se jejich vydavatelství v současné době snaží rejžovat na momentálně určující vlně emo-core a kromě několika skutečně kvalitních partiček vydává alba celé řadě uplakaných nedochůdčat (AIDEN a jim podobní), kteří věnují větší pozornost své pěstěné patce než vlastní hudbě, zůstávají burani z COMEBACK KID jednou z těch mála neúprosných. Novinka „Broadcasting…“ je zárukou poctivé sekanice, která se bez uzardění dá nazvat ukázkovou. Vlastně nikomu ani nemusí vadit vyhazov předchozího frontmana Scotta Wadea, kterého kytarista a šéf celé sebranky Andrew Neufeld za mikrofonem bezezbytku nahradil.
Na téhle partě jsem si už minule cenil několika výrazných prvků, které zmítají jejich tvorbou. Za prvé je to ctění základů hardcore jako stylu – přímočarého, rychlého, znepokojivého a pulzujícího v těch nejzběsilejších tranzech napumpovaného nervního systému. Stylu prostého jakékoliv naděje, zbytečného sebeoblbování a vlastního snění ať už nad onanistickými nástrojovými orgiemi či přehnanou podbízivostí vlastních songů. Nic takového se u nich neděje. Oni jsou zkrátka doživotními odsouzenci v útrobách betonové cely. Za druhé to byla jejich skvělá znalost momentálního terénu a to nemyslím na nějakou snahu zalíbit se za každou cenu širokému spektru fans, ale mám spíš na mysli znalost moderních postupů a kytarového zvuku, protože, jak už jsem se zmínil výše, ten jejich „old school“ je prostě vysekán v tak moderní zvukové podobě, že si prostě téhle formace musí každý dlouhodobě nazlobený tílkař všimnout. Za třetí je to samozřejmě náboj, nápaditost a kvalita písní samotných, co dělá z COMEBACK KID jednu z nejlepších současných akvizic tohoto letitého žánru. Jejich skladby totiž nepostrádají nic z toho, co má mít takto se vyjadřující kapela na srdci. Převážně rychlá tempa, obrovské množství výtečných riffů a kytarových figur, divoký a moderní sound, skvělá úderná rytmika, která to nepřehání s technikou a především výrazný křikloun v popředí, kterým Andrew Neufeld určitě je. Jeho projev, který mnohokrát skladby vygraduje až na pomezí chorálů, má zkrátka charisma vůdce fotbalového kotle.
Pokud budu mluvit o záporech, pak zmíním jen nebezpečí přílišné jednolitosti nahrávky, která je v první polovině přeci jen o něco více opatřena výraznějšími refrénovými nápěvy. Takže jediným mírným zádrhelem je zde hrozba povolení posluchačské koncentrace, což by mohlo dělat problémy hlavně těm, kteří nejsou žánroví srdcaři (já také nejsem). Album je to však velmi dobré. Ostatně jako vždy u COMEBACK KID.
CD k recenzi poskytli Day After records
Pro mne jedna z nejlepších ukázek poctivého rychlého hardcore. Tvrdost a chorály.
8 / 10
Andrew Neufeld
- zpěv, kytara
Kyle Profeta
- bicí
Jeremy Hiebert
- kytara
Kevin Call
- baskytara
1. Defeated
2. Broadcasting…
3. Hailing On Me
4. The Blackstone
5. Industry Standards
6. Give´r (Reprise)
7. One Left Satisfied
8. Come Around
9. In Case Of Fire
10. Market Demands
11. In/tuition
Symptoms + Cures (2010)
Through The Noise (Live) (2008)
Broadcasting… (2007)
Wake The Dead (2005)
Turn It Around (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 35:00
Produkce: Jason Livermore, Bill Stevenson, COMEBACK KID
Nemuzu jinak, tahle mjuzik me neskutecne bavi
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.