OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PSYCHOTIC DESPAIR jsou novou sebrankou v českém grindovém hájemství, což už samo o sobě leccos vypovídá… Ale ne, tentokrát nebudeme příliš hanit, a to ani navzdory faktu, že je self-titled kotouč nahrávkou debutovou. Jedná se totiž o vcelku příjemný, rychle odsýpající (gore) grindík tuzemské školy; tedy něco pro příznivce NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE (mimochodem, kytarista již zesnulých NCC, Brain, se postaral o produkci, mix i mastering nahrávky a objevil se zde i v roli hosta), AHUMADO GRANUJO či nejnověji třeba JIG-AI a EARDELETE.
V žádném případě si však nenalhávejme, že se jedná o něco převratného, úchvatného či dříve neslyšeného. Naopak. Dvouminutové skladby, klasické „tupa-tupa“ rytmy, sypačky, chorobné vokály (včetně mého oblíbeného prasečího kvíkotu) – zkrátka klasika, která pobaví zejména v živém provedení se sklenkou osvěžujícího nápoje v ruce. Avšak povedené kompozice, časté změny tempa, zvuk, celková produkce a koneckonců i vtipně řešený digipack zvedají prvotinu PSYCHOTIC DESPAIR mírně nad hranici průměru. Potěšující jsou i místy se vyskytující ozvěny severských žánrových veličin, což mi u domácích kapel většinou citelně schází…
Zkrátka a dobře, pokud jste příznivcem výše zmíněných seskupení, můžete tímto diskem bez většího rozmýšlení obohatit svou sbírku, hloupost určitě neuděláte. Ostatní si mohou případný nákup rozmyslet např. po vyslechnutí několika skladeb umístěných na MySpace. Mne deska navzdory prvotním obavám příjemně překvapila a rozhodně i pobavila. Muzikanti žádní začátečníci nejsou a nástroje nedrží v rukou poprvé, což se ve výsledku promítá i do stavby jednotlivých kompozic. Jak jsem již zmínil, o originalitě se sice dohadovat můžeme, avšak svůj prvotní účel – totiž notnou porci zábavy – PSYCHOTIC DESPAIR na této nahrávce bezezbytku nabízejí. A to určitě není málo.Vcelku příjemný, rychle odsýpající (gore) grindík tuzemské školy; tedy něco pro příznivce NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE, AHUMADO GRANUJO či nejnověji třeba JIG-AI a EARDELETE.
6 / 10
Adriano
- baskytara
Petr
- kytara
Jakub
- kytara
Luboš
- vokály
Štefy
- bicí
Hosté:
Brain
- doprovodné vokály
Koloušek
- doprovodné vokály
1. Deep Throat
2. Synapsis Collapse
3. Střevní potíže ve stavu beztíže
4. Chemical Noise
5. Blind Hate
6. Whisper Of Anal
7. No Latex No Fun
8. Piss Gesichter
9. Why?
10. Humulus Lupulus
11. Summer Putrefaction
12. Lophius Piscatorius
13. Inner Scream
Psychotic Despair (2007)
Vydáno: 2007
Vydavatel: L´Inphantile Collective
Stopáž: 32:30
Produkce: Psychotic Despair & Brain
Studio: Monty Studio & Brain Sound Lab
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.