OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedávno jste měli díky rozhovoru v režii pilného dělníka košického metalu, tedy kolegy Koscje, šanci blíže poznat jednu z nadějí tamější scény, kapelu KILLCHAIN. V krátkém článečku mě mimo jiné překvapilo, jak se zpovídaný kytarista ohradil vůči termínu „old school death metal“. Poměrně zvláštní, neb právě tahle žánrová nálepka vystihuje náplň disku „One More Victim“ od první do poslední minuty. O nějakých „nových vlivech“ nemůže být ani řeči, KILLCHAIN není extra podnikavá, nýbrž konzervativní a na dobře zakořeněné tradice sázející kapela.
To však v žádném případě neznačí, že kapela špatná. Býti „staromódní“ nutně neznamená býti odsouzen k nezdaru, častokrát je tomu právě naopak. Ač je košická sestava poskládaná z členů (potažmo pak ex-členů) stylově rozdílných kapel jako jsou OWNBLISS, INFER nebo OBLITERATE, old school death metal jí jde od ruky skutečně velmi slušně. KILLCHAIN se občas podívají na inspekci k BOLT THROWER ale hlavně, hlavně hledají na severu, konkrétně pak u DISMEMBER, CENTINEX a v ostřejších momentech snad i u VOMITORY. Americká scéna zatím zůstává, až na decentní citace OBITUARY (prosím nebrat extrémně doslovně), polem neoraným.
Slováci nasekali na disk hned desítku skladeb, ovšem drtivá většina z nich disponuje hracím časem jen něco málo přes dvě minutky. Přesto se nejedná o nějaký rychlostní vír, KILLCHAIN sice hrají energicky ale především ve středních tempech s občasným zvolněním při tradičních houpačkách. Plusem jsou variabilní a jisté hlasivky vokalisty Gabiho, i střídmé a přímočaré melodie evokující práci zaniklých CENTINEX (speciálně druhá skladba „Killing Of Recreation“ je toho jasným důkazem). Vzhledem ke stylové škatulce je pochopitelné, že na „One More Victim“ se nehraje žádný polyrytmický mariáš, nýbrž umírněná a po všech stránkách přehledná partie. Za necelých dvacet pět minut je dokonáno, KILLCHAIN do puntíku naplňují statut příslibu do budoucna a zanechávají svěží dojem sehraného a instrumentálně slušně vybaveného spolku. Onen krátký hrací čas rozhodně není na škodu, košická úderka si neukousla zbytečně velký krajíc a díky tomu dokáže udržet pozornost a bavit po celou dobu trvání desky. KILLCHAIN jsou na samém začátku své pouti a zcela správně odhadli, že na nějaké výlety za hranici, dejme tomu čtyřiceti minut, jejich možnosti zatím nestačí.
„One More Victim“ hodnotím jako střízlivou a velmi sympatickou nahrávku. Sázka KILLCHAIN na old school death metal se ukázala jako prozíravá, nová naděje slovenské scény vykročila tou správnou nohou, a tak nezbývá než se těšit na její další, třeba i o trochu více odvážnější album. Pro dnešek jasný palec nahoru.
„One More Victim“ hodnotím jako střízlivou a velmi sympatickou nahrávku. Sázka KILLCHAIN na old school death metal se ukázala jako prozíravá, nová naděje slovenské scény vykročila tou správnou nohou, a tak nezbývá než se těšit na její další, třeba i o trochu více odvážnější album. Pro dnešek jasný palec nahoru.
6,5 / 10
1. Those Marching To Perish
2. Killing Of Recreation
3. Enter The Rift Of Chaos
4. Condemnation To Kill
5. Destroy Everything
6. Eat My Soul
7. One More Victim
8. Nobody Is Safe, Fury Strikes Blind
9. My Hate
10. And Thus It Ends
Vydáno: 2007
Vydavatel: Maintain Records
Stopáž: 24:22
Produkce: Martin Barla and KILLCHAIN
Studio: Astarot Studio
Kontakt: Daniel Franko, Jantárová 8, 04001 Košice, Slovakia
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.