Když jsem zlínské GOSPEL OF THE FUTURE před více než dvěma lety viděl a slyšel naposled, řadili se do skupiny běsnících HC kapel sázejících především na neurvalost a intenzitu. Pak se po nich částečně slehla zem, aby se letos v létě opět připomněli a tentokráte rovnou s eponymním albem. V jejich hudebním projevu se za tu dobu změnilo mnohé a původní sázka na hardcore transformovala v zálibu v hutném a valivém metalu.

Už první skladba „Cabal“ musí být pro znalce starší tvorby velikým překvapením. Mohutný kytarový riff a pozvolný nástup bicích jasně naznačují náladu celé nahrávky. GOSPEL OF THE FUTURE se především vyžívají v omílání kytarových motivů, které při prvním setkání může působit bezradným a dejme tomu, že i otravným dojmem, ale postupem času zjišťujete, že to v tomto případě skutečně funguje a že se vám jednotlivé, na poslech triviální, kytarové linky postupně vrývají pod kůži. Tady je jasně vidět, že zlínští přesně vědí, co dělají a že aranžérská jednoduchost neznamená odraz hudebních schopností kapely, nýbrž její poctu starému dřevnímu metalu, kdy hlavním cílem bylo především šokovat posluchače ostrým zvukem elektrických kytar, právě tak, jak to dokazují v páté skladbě pojmenované jednoduše „5ive“. Několik minut omílaný riff a ubíjející střední tempo je přesně tím, o co GOSPEL OF THE FUTURE jde. Navíc se jedná o jedinou ryze instrumentální skladbu na albu. Samotné vokály hnané přes zkreslující efekt plně zapadají do této kolekce vyznávající staré metalové časy v moderním zvukovém provedení pocházejícím z hostivařského studia. Ale ostatní kousky z desky přeci jen takovou přímočarou jednoduchost nevyznávají. Druhá v pořadí „The Power Of Black Sun“ v úvodu dokonce překvapí rychlým nástupem, aby se poté opět vrátila do kolejí monotónního kytarového hoblování. Hned následující „Brotherhood Of Freak Fountain“ je pak nejrychlejší skladbou z celé kolekce. Již několikrát zmiňovaná repetitivnost však není jen samoúčelným prvkem. Právě naopak. Kapele se díky tomuto postupu daří navozovat zvláštní zlověstnou atmosférou, kterou dýchá celá nahrávka. Optimistický pohled na věc bych u GOSPEL OF THE FUTURE vůbec nehledal, což je možná jeden z mála poznávacích znaků, který jim zůstal z dřívějška.

I přes počáteční údiv a zklamání jsem však po čase věnovaném důkladnému poslechu novinky nucen konstatovat, že nová podoba skupiny je mi bližší, než její taktéž zajímavá starší tvorba. Takhle těžce znějící a hutnou kapelu byste u nás v současnosti hledali jen těžko.