OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Divoký, neotesaný útok z doby kamennej – ZOROASTER na plnohodnotnom debute plnia prísľub z bezmenného EP, ktoré napriek ťažko odškriepiteľnej nepôvodnosti zaznamenalo neočakávaný úspech. „Dog Magic“ je stále underground, ale ZOROASTER sú dnes jeho premiantmi, kapelou, ktorá dokázala resuscitovať ducha kultových, i keď vo svojej notoricky neúspešných a nedocenených spolkov, akým bol napríklad SAINT VITUS.
Atlantské trio sa prezentuje valivými doommetalovými riffami, ktoré hlavne v samotnom úvode „The Book“ a v na žánrové pomery neuveriteľne hitovej „Brazen Bull“ doslova drvia. Až druhý pohľad odhalí, že ku zvuku prispeli exotickejšie nástroje ako moog, theremin, hoboj či lesný roh – natoľko silné je „kamenné“ stonerdoommetalové jadro tejto „psej mágie“.
ZOROASTER („sformovaní na sklonku roku 2003 z potreby hlasného zvuku a nízkych frekvencií“) na to idú v podstate podobne, ako španielski mnísi z ORTHODOX. Vyznávajú princíp zdanlivej žánrovej čistoty, ktorá zrazu ustupuje k nečakaným presahom (hypnotický záver „The Book“ plný rozličných zvukov, prelínajúcimi sa s klasickými riffami, má ďaleko od primitívnosti, rovnako ako záverečná trojminútovka predposlednej „Algebra Of Need“) a podčiarkuje talent tejto skupiny. S takto okatým a priznaným retroštýlom sa nedá uspieť bez pridanej hodnoty. ZOROASTER navyše za sebou nemajú žiaden silný label, i keď distribúciu stále DIY pôsobiacich dosiek si láskavo vzali na starosť Southern Lord Recordings.
Rovnako ako predošlé EP však aj „Dog Magic“ trpí na stratu dychu. Možno je spomínaná skladba „Brazen Bull“ (opakujem – jedna z najsilnejších, aké som doteraz v rámci tohto žánru počul) tak trochu danajským darom, odpútavajúcim pozornosť od štvorice trackov, nasledujúcich za ňou. Spočiatku „neandertálska“, takmer štrnásťminútová „Tualatin“ upúta koncom ponoreným v hmle opakovaných motívov, vyšperkovaných psychedelickým gitarovým sólom, zavŕšeným kakofóniou dychových nástrojov, ktoré – v omnoho čitateľnejšej podobe – tvoria most k nasledujúcej „Terminally Charged“ (toho času na kapelnom Myspace), trochu príliš uťahanej skladbe vyrastajúcej z bluesového koreňa, zasadeného do sabbathovsky proto-doomovej zeme (i keď ten hrubý vokál by zo seba Ozzy zrejme nedostal). Najväčším balvanom je štvrťhodinu atakujúca „Algebra Of Need“, kolekcia preťažkých, masívne dopadajúcich riffov bez výraznejšej zmeny tempa, ktoré sa ku cvalu „Brazen Bull“ vráti až v úvode záverečného, titulného kusu.
Bolo by naivné čakať od „Dog Magic“ revolúciu – nemyslím si, že by ZOROASTER ašpirovali na viac, než na výborne odvedené remeslo v línii, ktorú načrtol ktosi iný, navyše poriadne dávno. Návraty späť však dnes letia a ak sa (spomínajúc len úrodu roku 2007) THE HIDDEN HAND alebo WITCHCRAFT obracajú ešte ďalej k hardrockovým začiatkom toho, čo dnes voláme metal, a huliči WEEDEATER či ELECTRIC WIZARD sú kdesi medzi, ZOROASTER z prachu zdvíhajú zástavu tej najkovovejšej časti spektra. Americký stoner doom metal, ako má byť. Nečakajte viac, nedostanete menej.
Solídne odvedená práca v mantineloch klasického (stoner) doom metalu amerického strihu.
7 / 10
Will Fiore
- spev, gitara, micro moog
Dan Scanlan
- bicie, micro moog
Brent Anderson
- spev, basgitara, theremin
+
Kerry Brunson
- hoboj, lesný roh, tenorsaxofón
Rich Morris
- werlitzer
Travis Thatcher
- analógový oscilátor
Mike Longoria
- gitara
1. The Book
2. Brazen Bull
3. Tualatin
4. Terminally Charged
5. Algebra Of Need
6. Dog Magic
Matador (2010)
Voice Of Saturn (2009)
Dog Magic (2007)
Zoroaster (EP) (2006)
Zoroaster (demo) (2005)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Terminal Doom Records / Battle Kommand Records / S
Stopáž: 59:32
slabe....nebyt songu Brazen Bull hodnotim este ovela horsie
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.