První koncert již čtvrtého ročníku festivalu experimentální hudby STIMUL nepřilákal do útrob koncertního sálu pražského divadla Archa příliš početnou návštěvu, což se vzhledem k faktu, že hlavní hvězdou koncertního čtyřbloku byli i u nás už vcelku známí Němci KREIDLER, bylo alespoň pro mě celkem překvapení. Na příjemné a uvolňující náladě sobotního večera se to naštěstí nijak negativně nepodepsalo, i když první vystupující – Ital OKAPI – to zřejmě neměl příliš jednoduché. Nicméně jeho set, během něhož si vystačil toliko s gramofonem a několika mašinkami, dokázal zaujmout a navnadit na věci příští. Ačkoliv by pohled na jeho stylizaci a nádobí mohl svádět k dojmu, že se jedná o dalšího typického DJe, zas tak úplně tomu není. Tato performance namísto k extatickému tanci zvala spíše k mírnému pohupování se do rytmu a k posluchačskému vychutnávání si schopností tohoto Itala s jistotou proplouvat mezi několika hudebními ostrovy.

Po elektronickém eklekticismu italského one man projektu OKAPI přichází čas pro další prezentaci jednoho tvůrčího mozku, ovšem tentokrát z úplně opačného pólu hudebního spektra. Švédský introvertní podivín Hans Appelqvist ve své hudební produkci kombinuje narativitu filmového obrazu, jednoduché kytarové plochy, intimitu folkového písničkářství a velmi jemný a příjemný vokál. Naladěn sledováním segmentů jeho živých performancí z YouTube jsem usedl na zem a nechal se unášet zvláštně naladěnou filmovou projekcí, která činí z Hansova koncertu lyrické koncepční vyprávění. Prolnutí záběrů každodenního plynutí času (hypermarket, mořský břeh, park) se zjevením bytosti Naima (žena s ptačí hlavou), prolnutí neobyčejně příjemných nekomplikovaných harmonií zpěvu i doprovodu a působivě jednoduchých švédských – avšak anglicky titulkovaných – textů, komorní atmosféry a Appelqvistova uzavřeného (a přitom civilně příjemného) pojetí… prolnutí snu a šedi všedního dne. Hans Appelqvist krom vokálu přispívá brnkáním elektrické kytary a hrou na klávesy, v přídavku „Tänk att himlens alla stjärnor“ nechává skoro vše vyprávět nádherným klipem a sám pouze pobroukává… Ačkoli je velká část zvuků přednahrána, neměl jsem pocit umělosti či chladu. Ba naopak. Vynikající zážitek v uzavřeném světě.

Mluvit o uzevřenosti v případě polských BASSISTERS ORCHESTRA je skutečně bláhovost, tenhle ansámbl totiž naprosto obrátil náladu z uzavřené polopohádky do notně vykřičené polské ulice. Hodně hutný zvuk rockové sekce podporuje hluboký saxofon Mikołaje Trzaska a celý tenhle zvukový buldozer tepe v hip hopově houpavých rytmech a co chvíli se urve do šlapavých tvrdých sprintů. Dominantou byl rozhodně raper Fisz, jehož příjemně zabarvenému rapu nechybí hravost ani živelnost. Ačkoli BASSISTERS ORCHESTRA pouze fúzují předpřipravené vlivy a hodně sázejí na první plán, jejich vystoupení baví výtečnou atmosférou, ďábelskou gradací i znatelnou mírou nadsázky. Aby také ne, když v jejich řadách registrujeme povědomá jména z pornorockerů DICK4DICK či východních country primitivistů MITCH&MITCH (pekelný výzor a rtuťovitý výkon Macia za bubny koncertu dominoval). Set s řádnýma koulema.

Poláci měli skutečně šťávu, to se musí nechat! Po tomto výživném a místy i strhujícím vystoupení se konečně dostává i na německé KREIDLER, kteří alespoň z mého pohledu tak trošku nesplnili očekávání kvalitní nálože toho pravého německého krautrocku. Předpokládané vzpomínání na osmdesátá léta se tak změnilo na prohlídku soudobé elektronické hudby. V konečném důsledku to však na pozitivních dojmech příliš nezměnilo, protože pro tuto trojici tvořenou bicmenem a dvěma „laptopáři“ není příliš velikým problémem odehrát i vystoupení postavené na tu lehce infantilně rozradostněných motivech, tu zase svěřepě tanečních rytmech či zasněných hudebních plochách. Přestože nemám příliš v lásce u nás poněkud zprofanovaný pojem „pohodový“, nemohu se neubránit nenazvat tak právě poslední hodinku prvního letošního stimulovského koncertu. Je jen veliká škoda, že kvůli menšímu časovému skluzu, díky kterému jejich vystoupení přesáhlo půlnoční hodinu a mnozí přítomní tak ve snaze stihnout poslední metrou opuštějí Archu, není Němcům dopřán ani závěrečný aplaus kompletního publika. Věřme, že další tři večery, které na nás v rámci letošního STIMULu čekají, se budou těšit i z odpovídající divácké odezvy.

Text: Dalas + Marigold
Fotografie: Dreckus