Třetí večer nadžánrového festivalu STIMUL se mohl pyšnit velmi zajímavě pojatou dramaturgií, která namíchala barvitý hudební koktail z širokého žánrového spektra počínaje norskými eklektiky MoHa!, přes představitele špičky hudební improvizace v podobě REGENORCHESTER XII až po hiphopové dusání v podání dua DÄLEK. Zatímco se předchozí koncerty vyznačovaly poměrně nízkou návštěvností, danou zčásti patrně i hudební vyhraněností vystupujících, sobotní večer již od počátku přivítal vysoký počet účastníků.

Ani letos nebyli návštěvníci festivalu ochuzeni o interprety norského vydavatelství Rune Grammofon. Po minulých SUPERSILENT se této úlohy zhostilo frenetické duo MoHa!, v jehož řadách působí mimo jiné někdejší člen JAGA JAZZIST Anders Hana. Na rozdíl od jmenovaných však MoHa! produkují zcela odlišný styl hudby, postavený na dynamické kombinaci freejazzových prvků, elektroniky a improvizace, zcela se vzdalující od jakýchkoliv přímočarých náznaků melodií a zapamatovatelných celků. Na rychlé a bohatě strukturované, lámající se rytmické celky produkované bubeníkem navazovaly elektronické smyčky, které doplňovala směs divoce kombinovaných samplů a ruchů. Projev MoHa! připomínal rychle se sypající lavinu kamení, v jejímž pohybu bylo ovšem možné nakonec vysledovat takřka striktně matematickou přesnost, korunovanou noiseovými kytarovými výpady.

Skutečnou lahůdkou před hlavními vystupujícími večera byl quartet REGENORCHESTER XII sestávající z výrazných představitelů hudební improvizace v čele s rakouským perfomerem Christianem Fenneszem, jejichž set jakoby tématicky vytvářel návaznost na loňský ročník festivalu. Vystoupení eklektické čtveřice oscilovalo mezi jemnými, zvukově rozprostraněnými náladami, jimž dominoval zasněný zvuk trubky upomínající na tvorbu norského trumpetisty Nilse Pettera Molværa, přes živelné celky postavené na dominantní rytmice Tonyho Bucka, jímž vytvářené komplikované struktury se lámaly v upozaděném bublání baskytary a nenápadných hlukových stěnách Christiana Fennesze. Závěrečný přídavek, podaný ovšem ve specifickém zvukovém kabátě, možná překvapil svou až nečekaně rockovou formou a přímočarostí, byl však právě tou pravou tečkou za příjemným hudebním zážitkem.

Po výtečném setu REGENORCHESTER XII přišlo na řadu pro mnohé nejvíce očekávané duo DÄLEK, jenž je známo svým experimentálněji podaným pojetím hiphopu, využívajíce ve své tvorbě např. noiseové prvky. Nemalé nadšení diváků ukázalo, že i přes vůbec první živé vystoupení v České republice nejsou u nás DÄLEK velkou neznámou. Převážná část setu čerpala především z poslední desky „Abandonend Language“, která se zcela odklonila od dřívějšího syrového výrazu. Dvojice hlavních protagonistů, doprovázená kytaristou a dalším laptopem, tak po zvukové stránce představila především svou jemnější tvář, v úvodu jednotlivých skladeb sestávající z častou atypického ambientního vlnění, tolik oblíbeného v postrockovém žánru. Návrat k hrubosti předchozí desky „Absence“ přišel teprve až v závěru vystoupení a takřka neočekávaným hlukovým atakem zaplnil roztančený sál. DÄLEK si to nejlepší ponechali skutečně až na závěr a dvojice přídavků nejenže zanechala poněkud udivený výraz na tváři hudebníků, jenž patrně natolik pozitivní odezvu neočekávali, ale zvukově syrové skladby dokonale završily přímou měrou gradující vystoupení.

Fotografie: Dreckus