Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znáte je... Jedna z nejstarších a nejzkušenějších německých deathmetalových kapel vydala svou v pořadí už pátou regulérní desku. Taky existují už do roku 1989 a když vydali v ´92 svoje první demo, byl to mix thrashe a deathmetalu. Paradoxem je, že to samé se dá vlastně říct i o jejich pátém albu. Samozřejmě, že se za tu dobu zlepšili, zrychlili, umějí o hodně líp hrát, jsou sebejistí... Ale mám pocit, že to je podobný případ, jako když dnes vydají novou desku Cannibal Corpse... Nikdo nepochybuje o její kvalitě a každý naprosto přesně ví, co na ní může očekávat – a taky to dostane. Obscenity jsou německou variací na daný způsob. Takže přistupme k pitvě... Cold Bloodred Murder je nepochybně doposud nejpropracovanějí album Obscenity. Taky je nejrychlejší. Oproti jeho předchůdci Intense na něm nenajdete tolik melodií a vlastně ani sól (ale ne že by tam nebyly, je jich tam dost a dost...). Celá kapela funguje jako dobře instruovaný kyborg. Čím déle Cold Bloodred Murder poslouchám, tím víc mám dojem, že Obscenity tímhle překonali i moje doposud nejoblíbenější album Human Barbecue... Tahle deska sice není tak „písničková“, ale zase to není takový „Slayer“. Nacházejí se tu skutečně povedené songy, riffy i sóla, Olliho vokály jsou v tradiční linii, zpěv je srozumitelný. Texty mají zapamatovatelné pasáže, z nichž vynikají refrény, na nichž Obscenity staví už tradičně. Ale celkově se dá „pouze“ říct, že Obscenity zase nahráli o něco lepší desku než minule - ač je to deska velmi dobrá. Zůstává tedy pouze otázka, jestli vám tohle (byť sebekvalitnější) šílenství o osmi dějstvích stačí...
9 / 10
Atrophied In Anguish (2012)
Where Sinners Bleeed (2006)
Cold Bloodred Murder (2002)
Intense (2002)
Demo-niac (1999)
Human Barbecue (1998)
Whippe, Raped ... Obscene (video) (1997)
The 3rd Chapter (1996)
Perversion Mankind (1994)
Amputated Souls (1993)
Suffocated Truth (demo) (1992)
Age of Brutality (demo) (1992)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
