MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ešte jedna podobná kapela a začnem veriť, že existuje nejaká tajná PR stratégia medzi nórskymi drevnými blackmetalistami, ako prelinkovať publikum svojich žánrovo odlišných projektov a držať tak nórsku metalovú scénu pri nadštandartne výdatnom živote. Všetky tie bočné projekty, ktorými nás Nóri od začiatku zásobujú, majú čosi do seba. Svojho času sa s obľubou paušalizovalo, že nórska blackmetalová scéna sú vlastne 5 ľudia v 20 rôznych kapelách a dnes to pravdepodobne nebude inak (musíte si akurát tie čísla ešte trochu vynásobiť). Takže to, čo s úspechom praktizuje Tchort so svojimi GREEN CARNATION, napadlo aj melodicky neukojených kolegov z ENSLAVED a GORGOROTH. Hneď s druhým albumom sa navyše dostali do najužšej nominácie na prestížne nórske ocenenie. Super. Jediná škoda, že do domysleli zhruba potiaľ, pokiaľ GREEN CARNATION – ktorí sami už budú mať s ďalším albumom dosť veľký kreatívny problém.
AUDREY HORNE sú presne tou kapelou, ktorú potrebujete, ak je to už presne dva mesiace, čo počúvate nový album posledného melodicky našlapaného metalu s frajerským spevom a pomaly vás veru už začína nudiť. „Le Fol“ však môže byť zároveň veľmi zradná istota na najbližšiu zimu, pretože už s príchodom Silvestra môže byť dávno opočúvaný. Čím sa však líši od väčšiny ostatných – ani po čase, kedy vás prestane baviť, rozhodne neurazí.
Najdôležitejšia vlastnosť „Le Fol“ je kvalitatívna nevyváženosť, dôsledok snahy o čo najväčiu rozpoznateľnosť a odlišnosť skladieb. Piesne, ktoré by (pri väčšom počte) z albumu spravili jedného z kandidátov na album roka, tu striedajú sotva priemerné kompozície. Dve z nich album dokonca začínajú. „Last Chance For A Serenade“ prekvapí maximálne tak inšpiráciou FOO FIGHTERS v refréne, „Faids“ je fádna a banálna úplne celá, najmä vďaka frázovej a hlasovej nenápaditosti speváka, celkovo najslabšej linky v reťazci AUDREY HORNE. Prvý z vrcholov albumu (aj keď zatiaľ nie najvyšší) príde so štvrtou „Threshold“, nasledovanou zase dvomi slabšími, hoci ľahko zapamätateľnými a nákazlivými vecami. Druhý vrchol a tentokrát ten najvyšší – „In The End“. Názvová podobnosť je iróniou najmä preto, že skladba by s trochou aranžérskych zmien mohla poslúžiť ako dokonalá nu-metalová hymna kľudne aj u LINKIN PARK. Jej súčasné aranže sú však práve to, čo ju robí unikátnou. Najsilnejšia zbraň je zmena tóniny a rytmiky v refréne, ktorý vďaka tomu pôsobí ako dokonalý katalyzátor všetkého, čo poslucháč kedy chcel svetu vykričať. Dve silné veci na záver, „I Wish You Hell“ a krásne uzatvárajúca „So Long Euphoria“ potvrdia tušený predpoklad, že AUDREY HORNE vsadili na dramaturgickú istotu rozloženej sily, vďaka čomu môže celý album pôsobiť silnejšie. Možno by zámer vyšiel oveľa lepšie, kebyže niektoré dve skladby pošlú dočerta a album skrátia o nedrastických desať minút. Nikto by nebol ukrátený, naopak.
Za predpokladu, že aj menej náročné chytľavometalové publikum potrebuje občas trochu čerstvého vzduchu do svojich zatuchnutých komnát, „Le Fol“ od AUDREY HORNE sa zdá byť jedným z tých lepších kandidátov. S koncentrovanejšou kvalitou a lepším spevákom (ako ďaleko by to mal do Bergenu Kjetil Nordhus?) mohla kapela spraviť oveľa hlbšiu brázdu, aj bez týchto špekulácii sa však „Le Fol“ dá užiť v zdraví.
Najlepšie skladby:
In The End
Threshold
I Wish You Hell
So Long Euphoria
Bude sa vám páčiť, ak máte radi:
GREEN CARNATION – The Quiet Offspring
AMORPHIS – Far From The Sun
HIM – Deep Shadows And Brilliant Highlights
Ide pieseň dokola, okolo stola-la-la. Párkrát ho frajersky prevrhne, vyloží si naň nohu a naloží poslucháčovi slušne našlapanú porciu chytľavého melodického metalu. Jesť treba zo zeme.
7 / 10
Toschie
- spev
Arve "Ice Dale" Isdal
- gitara
Thomas
- gitara
Tom Cato Visnes
- basa
Herbrand
- klávesy
Kjetil Greve
- bicie
1. Last Chance For A Serenade
2. Jaws
3. Last Call
4. Threshold
5. Monster
6. Afterglow
7. In The End
8. Pretty Girls Make Graves
9. Bright Lights
10. Hell Hath No Fury
11. Wish You Well
12. So Long Euphoria
Blackout (2018)
Pure Heavy (2014)
Youngblood (2013)
Audrey Horne (2010)
Le Fol (2007)
No Hay Banda (2005)
Confessions & Alcohol (EP) (2005)
nejaky ten kec v avenue, s tym, ze ten polbod naviac je za spominanu In the End a Pretty Girls Make Grave
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!