Německý režisér tureckého původu Fatih Akin se ve svých filmech zabývá tématem života turecké menšiny u našich západních sousedů a nejinak je tomu i v případě jeho nového snímku „Na druhé straně“. Tentokráte však na rozdíl od svého tři roky starého filmu „Proti zdi“ nehodlá řešit konflikty pramenící z kulturních odlišností dvou národů. Ačkoliv tato problematika nezůstává stranou ani v případě tohoto v Cannes oceněného snímku (Zlatá palma za nejlepší scénář), „Na druhé straně“ především vypráví příběh několika lidí z obou zemí, jejichž osudy se setkávají díky několika málo náhodným událostem.

Oceněné dílo zdobí především brilantní vyprávěčský styl. Film jako takový nemá žádnou hlavní postavu, která by svojí důležitostí převyšovala ty ostatní. Nejat Aksu je mladý profesor německého jazyka na univerzitě v Hamburgu. Ačkoliv nepatří mezi ty turecké Němce, kteří uvízli v sociální izolaci a v zajetí dogmatů vlastní kultury a náboženství, není příliš nadšen faktem, že si jeho otec žijící v Brémách přivede domů bývalou prostitutku – krajanku Yeter. Když se však dozvídá, že obstojně placenou práci provozovala jen proto, aby mohla financovat studia své dcery v Turecku, která se ji už několik měsíců neozvala, přehodnotí názor. Zásadním způsobem změnit svůj život jej v zápětí přinutí nenadálá tragédie. Zanechává svojí práce v Německu a vrací se domů do Turecka, kde se zároveň chce pokusit najít dceru Yeter. Zatím to zní jako naprosto klasicky rozehraná melodramatická zápletka neodvratně směřující ke šťastnému konci. Tuto sázku na jistotu však Akin už předem vylučuje.

Místo ní svému divákovi nabízí vytříbenou mozaiku poskládanou z několika časově nezávislých fragmentů a je jen na něm, jaký výsledný obrázek si z ní nakonec poskládá. Navíc si s motivem šťastného shledání velice rád pohrává a vystavuje tak své publikum místy až frustračně působícímu tragickému míjení se ústředních hrdinů, kteří se, snad, nakonec musí jednou sejít. Láska ke své původní vlasti a její místo v současné Evropě sice není tím nejhlavnějším, co se snaží „Na druhé straně“ sdělit, ovšem i toto téma dokázal režisér a scénárista v jedné osobě do příběhu citlivým způsobem vtěsnat. Turecké hlavní město Istanbul sice neukazuje jen z jeho přívětivé stránky a naopak nás zavede i do chudinských čtvrtí, kde je k pořádné tragédii jen krůček, není to však místo, kterého by se zbytek Evropy měl bát. Třešničku na dortu pak představují záběry překrásné krajiny černomorského pobřeží v okolí města Trabzon.

„Na druhé straně“ není příliš lehce popsatelným snímkem. Na povrchu svým příběhem dokáže působit snad obyčejně či fádně, avšak způsob, jakým je na plátně odvyprávěn, mu vdechuje punc uvěřitelnosti a osobitosti a ještě dlouho po svém konci nechává v mysli nejen krásnou tureckou hudbu, ale i mnoho dalších myšlenek.

Flash trailer ČSFD