OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ohromná produktivita a rastúci úspech poháňajú Justina K Broadricka a jeho (dnes) hlavný projekt JESU k neustálemu vydávaniu nových titulov. Raritné EP „Sun Down/Sun Rise“ naštartovalo na prelome rokov sériu, do ktorej sa postupne zaradila dlhohrajúca doska „Conqueror“, vinylový split s ELUVIUM, EP-čko „Lifeline“ a zbierka toho, čo vypadlo zo zaprášených šuflíkov – „Pale Sketches“.
Vydané čisto v vo vlastnej réžii, „Pale Sketches“ zachycuje kostru skladieb JESU tak, ako vznikajú v Broadrickovej hlave a laptope. Trefne nazvaná zbierka „vyblednutých skíc“, datovaných medzi roky 2000 a 2007, sa nesie na vlne zasnenej triphopovej nálady s prevládajúcimi „ľahkými“ elektronickými aranžami. Úvodná „Don’t Dream It“ (názvu neverte!) z opakovaným motívom „don’t dream it – be it“ vypožičaným z „The Rocky Horror Picture Show“ je jednoznačne najlepšou piesňou z kolekcie. Hojdavý spev a chemické bicie sú v druhej polovici doplnené rozmazanými gitarovými riffmi; dokopy to všetko tvorí kompletnú skladbu, ktorá možno načrtáva, kam by sa „regulárna“ tvorba JESU mohla uberať.
Fakt, že „Pale Sketches“ je kompiláciou skladieb, ktoré sa z rozličných dôvodov nedostali na radové albumy JESU, je bohužiaľ cítiť. Po výraznej dvojke „Can I Go Now“ (opäť zahalenej vo výraznom elektronickom opare) je skutočne „hotových“ piesní pomenej – nezriedka ide len o nápady, zahalené do úsporného kabáta pre jednu gitaru a laptopovú rytmiku. V konečnom dôsledku je druhá polovica „Pale Sketches“ viac hudbou, len tak plynúcou pri uvoľnenom relaxe, než určenou na ozaj sústredené počúvanie – aj kvôli tomu, že silné slogany, ktoré Justin K Broadrick vždy dokázal prepašovať do svojich až naivne jednoduchých textov, vo väčšine skladieb chýbajú.
Na druhej strane však album úspešne pokračuje v Broadrickovej snahe ukázať, že je možné jeden (vždy rozpoznateľný) autorský rukopis aplikovať v štýloch v širokom rozpätí od hučiaceho, valivého metalu cez krehký, takmer shoegazerský alternatívny rock až po mašinkársky triphop. JESU je ďalším experimentom z Broadrickovho širokého a rozmanitého portfólia a napriek istej repetitívnosti ešte nebol jeho potenciál vyčerpaný.
Príjemne zasnená zbierka nedokreslených skíc.
7 / 10
Justin Broadrick
- všetko
1. Dont Dream It
2. Can I Go Now
3. Wash It All Away
4. The Playgrounds Are Empty
5. Dummy
6. Supple Hope
7. Tiny Universes
8. Plans That Fade
Ascension (2011)
Christmas (EP) (2010)
Heart Ache & Dethroned (2010)
Opiate Sun (EP) (2009)
Infinity (2009)
Why Are We Not Perfect (EP) (2008)
split s BATTLE OF MICE (2008)
split s ENVY (2008)
Lifeline (EP) (2007)
Pale Sketches (2007)
split s ELUVIUM (2007)
Sun Down / Sun Rise (EP) (2007)
Conqueror (2007)
Silver (EP) (2006)
Jesu (2005)
Heart Ache (EP) (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Avalanche Recordings
Stopáž: 46:30
Limitovaná edícia 2000 kusov.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.