OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak již nastínil kolega Thorn v nedávné recenzi na kompilaci dříve nezveřejněných skladeb „Pale Sketches“, Justin Broadrick se pravděpodobně nehodlá zastavit. Již v dobách GODFLESH vydával jednu nahrávku za druhou a zdá se, že v tomto tempu nemíní přestat ani se svým současným (hlavním) projektem JESU. Osm desek během tří let (z toho jen pět v průběhu letošního roku), to už je opravdu slušná porce. Zcela oprávněně se tedy nabízí otázka, zda toho není trochu moc a kvantita jde ještě stále ruku v ruce s kvalitou. Nuže, odpověď je jednoznačná – Justinovi se to opět povedlo.
Nejnovější EP „Lifeline“ plynule navazuje na proces započatý na výtečném „Silver“, kdy pan Broadrick odvrhl drtící kytarové hradby a hutný industriální příkrov a fanouškům představil svou jemnější, odlehčenější, a také zpěvnější podobu. Přizval si opět staré známé, Teda Parsonse a Diarmuida Daltona, nově přibral zpěvačku Jarboe (SWANS), s níž mimochodem připravuje projekt J2, a dal vzniknout barvitému, melodickému a především velice povedenému albu, které tak pokračuje v tradici výborných EP z autorovy dílny.
Jak již bylo zmíněno, metal či tvrdý industriál bychom již na nahrávkách JESU hledali marně. Album jenom tak lehounce plyne na poklidných vlnách shoegaze, indie popu / rocku a triphopu, avšak tato skutečnost ani v nejmenším neznamená, že by se z posluchačovy mysli vytratilo bez zanechání výraznější stopy. Naopak, určitá éteričnost Justinovým nahrávkám jen a jen svědčí (viz takřka bezchybné „Silver“) a stále výraznější příklon k popu jim rozhodně nijak neškodí.
Otázkou sice je, jak by se autor s podobným materiálem vypořádal na ploše plné nahrávky (osobně z nich mám takový pocit, že se posluchači vždy do sytosti namlsali na některém z povedených EP a dlouhohrající deska již nesplnila jejich očekávání na sto procent), ale to jenom tak na okraj. Jinak ani příliš nepochybuji o tom, že se určité skupině posluchačů již pravděpodobně definitivní vyměknutí zrovna moc zamlouvat nebude, ale to už je koneckonců jejich problém. Když ona se ta deska tak nádherně poslouchá…
Další pokračování tradice započaté na EP „Silver“ – a opět povedené.
8,5 / 10
Justin Broadrick
- kytary, vokály, programování
Diarmuid Dalton
- basa ("Storm Comin' On")
Ted Parsons
- bicí ("Storm Comin' On")
Jarboe
- vokály ("Storm Comin' On")
1. Lifeline
2. You Wear Their Masks
3. Storm Comin' On
4. End Of The Road
Ascension (2011)
Christmas (EP) (2010)
Heart Ache & Dethroned (2010)
Opiate Sun (EP) (2009)
Infinity (2009)
Why Are We Not Perfect (EP) (2008)
split s BATTLE OF MICE (2008)
split s ENVY (2008)
Lifeline (EP) (2007)
Pale Sketches (2007)
split s ELUVIUM (2007)
Sun Down / Sun Rise (EP) (2007)
Conqueror (2007)
Silver (EP) (2006)
Jesu (2005)
Heart Ache (EP) (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Hydra Head Records
Stopáž: 23:07
Produkce: Justin Broadrick
Pri kvante dosiek, ktoré zo seba Justin K Broadrick sype je výber osobných favoritov viac než inokedy otázkou momentálneho rozpoloženia a chuti. "Lifeline" je akýmsi predbleskom možného smerovania JESU (hosťovanie JARBOE je pravdepodobne dobrým ukazovateľom), no na rozdiel od "Silver" vo mne bezbrehé nadšenie nevyvoláva. Osobne mi tento rok najviac "sadla" radovka "Conqueror" - naopak "Lifeline" je subjektívne na konci, hlavne kvôli absencii skutočne silných nosných melódií.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.