INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tímhle CD to Bruno a jeho banda definitivně natřeli všem dosavadním pochybovačům, kteří v Hypnos viděli jen jakýsi nabubřelý a reklamou tlačený projekt. Ustálení sestavy a zkušenosti ze společného koncertování se do nové tvorby promítly zásadním způsobem. Velkým, ne-li zlomovým přínosem je i kytarista David (slyš instrumentální vsuvku „Lost“!). Jestliže na předchozích počinech byly kytary přece jen poněkud ploché, na Revenge Ride již celý stroj pracuje na všech postech na plné obrátky. A také podstatně rychleji, brutálněji, čistěji a především živěji. Prostě je to obrovský posun. Bruno jakoby byl pod proudem a energie sálající jak z muziky Hypnos, tak i z jeho nyní podstatně hlubšího a pestřejšího vokálu, je neutuchající. Svůj podíl na tom jistě má i produkce Harrise Johnse, jíž jsem, možná v důsledku poněkud nabubřele masivní reklamy, jaksi podceňoval. V každém případě je tahle deska pro mne velkým překvapením. Ačkoli se vlastně téměř celou dobu nese v jedné rovině, nastavená laťka je dost vysoko. Výletem do pomalejších vod jsou snad pouze „Journey Into Doom“ a „I Am The Wind“, které však divokost a energii nahrazují valivou hutností a atmosférou, dodanou především Brunovým proměnlivým vokálem. Nelze zapomenout ani na bicmana Pegase, který zdá se podstatně zrychlil a časté hraní živě mu zřejmě prospělo. Není důvod pochybovat o tom, že po počáteční rozpačitosti se z Hypnos stala kvalitní kapela, kterou není radno podceňovat. Hypnos jsou kvalitní deathmetal – rychlý, temný a divoký. A především poctivý.
8 / 10
1. Raven´s Opera D´Moll
2. Crystal Purity of Treachery
3. Evil Awaken
4. Regicide
5. Journey Into Doom
6. Endorsed By Satan
7. Spider-werk
8. I am The Wind
9. Lost
10. Heroism of New Era
Deathbirth (EP) (2023)
The Blackcrow (2020)
The Whitecrow (2017)
Heretic Commando: Rise Of The New Antichrist (2012)
Halfway To Hell (EP) (2010)
Rabble Manifesto (2005)
The Revenge Ride (2001)
In Blood We Trust (2000)
Hypnos (EP) (2000)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Morbid Records
jj, český nadprůměr. Navíc s vynikajícím zvukem a perfektní kytarovou hrou...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.