PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karlovarský projekt UNNECESSARITY je chuťovkou hodnou zapamatování. Originální pejsko-kočičkový dortík sestavený z hardcorových korpusů, samplovaného šlehaného sněhu, progresivní náplně a najazzlých třešniček na vrchu je zajímavým oživením naší severozápadní hardcorové scény. „Exstasis 2007“ je poměrně ojedinělý úkaz v naší kotlince a nebál bych se v souvislosti s touto formací vytáhnout pojem, jakým je například COPROFAGO.
Z projektu, který byl kdys zasazen jako hybrid mezi samply a rockovou alternativou, vyrůstá drsný stvol posetý pestrými květy. Rytmika je místy až příliš ovlivněná legendou zvanou FEAR FACTORY – dvoušlapka celkem často povědomými nemilosrdnými nýty přibíjí kytarové zářezy, nad kterými se nese nasamplovaná plachta a hardcorový štěkot. Jenomže… Představte si, že do něčeho takového vlétne saxofon… No představte si to – máte? A představte si, že celá aranž náhle vpluje do tanečních temp, do toho přimíchejte trochu meshumetalových hran a celek obalte jemně jamajským konopným čmoudem a letní pohodičkou… UNNECESSARITY prostě jen tak nezastihnete odpočívající a přešlapující na jednom místě. Ne vždy výše popsané změny však do skladeb plně sednou, některé pasáže působí lehce překombinovaně. To se týká hlavně částí, kde se skladby lámou k žesťovým výstřelkům, ty jsou na „Exstasis 2007“ nesilnějším nositelem emoce a často jsou celkem bestiálně a obhrouble aranžérsky ohraničeny. Sotva vás karlovarští uloží do saxofonové kolébky, lehce pokolébají a Vám se najednou chce snít, už Vás zase vyhazují a nutí moshovat k hardcorovému pitu. Trochu více citu, pánové! Ještě víc mi však vadí sekané recitace s příchutí nu-metalové lascivnosti, které tu a tam nahrávku proříznou. Škoda. Škoda i melodických zpěvů, jež stojí na celkem vratkých základech. To jsou však asi jediné výtky, které lze v souvislosti s tímto materiálem nadhodit. Zvukové ošetření ze studia Mlejn mi odhaluje další ukazatel na zajímavé studio, v němž lze dosáhnout zvuku, který nepostrádá vlastní tvář, potřebný důraz a attack v daném žánru i řemeslnou zručnost. UNNECESSARITY natočili promosnímek, který, pevně doufám, je pouze předkrmem před albem, jenž může na naší scéně způsobit aktivitu se zvýšenou hodnotou na Richterově škále.
Experimentální hácéčko par excellence.
8 / 10
Zdeněk Šícho
- vokál, samply
Martin Petrilák
- kytara, samply
Jan Štěpánek
- baskytara
Petr Pilz
- bicí
1. Long Way
2. High-tech Machine Motive
3. Colapso Ilusion
4. Answers
5. Le loco poco
Exstasis (2007)
Mám toto cd skoro 3 roky a muzika na ňom je stále skvelá... Je to síce mierne napáchnuté Meshu-gitarami a FF rytmikou, ale tie zmeny a kombinácie "moderného" metalu so samplami a jazzovou trúbkou sú excelentné... Škoda že má materiál len 25 minút, takejto pochutiny by som zvládol aj viac...
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.