Letos, na sklonku léta, spadl list předčasně a spadl naposledy. 26. srpna 2007 oznámila finská kapela FALL OF THE LEAFE konec činnosti z důvodů vskutku závažných (I think we were lead and ultimately forced into this decision by each other, by the same very different tastes and likings that made our music so special, by our private lives and perhaps finally by our own faults as people), ač měla na kontě týden staré album a před sebou nasmlouvané koncerty. Takové věci se prostě stávají. Ale, ruku na srdce, vzhledem ke kvalitám téhle samorostlé bandy z Turku je to opravdu škoda. Nuže, nezbývá, než se probrat nebožtíkovou pozůstalostí a spočinout okem na kšaftu, jehož inkoust ledva zaschl.

Hned zpočátku upoutá rukopis, kterým si mě kapela získala na „Vantage“ – „All Good Faith“ nabízí všechny typické kytarové kudrlinky, kontrast jemných vyhrávek a tvrdých riffů (zjevně inspirované tvorbou KATATONIE), Tuomasova hutného a rozjitřeného vokálu i svojských harmonií, které dodávají Listopádu nádech jedinečnosti. Žel, v průběhu nahrávky se dojem neortodoxně pojatého gothic metalu vytrácí, stejně jako se vytrácí lehkost, se kterou kapela dokázala čtvercové kostičky propašovat skrz trojúhelníkový otvor. Pokud předchozí řadovka okouzlovala lehkostí skloubení poměrně odtažitých prostředků, novinka je přeci jen o poznání více usedlá a uchyluje se k charakteristickým žánrovým obezličkám (klávesové rejstříky i „bezpečné“ metalové motivy kytar). Někdy to funguje brilantně, třeba doomové asonance v „At A Breath Pace“ jdou líbivě ke kořenům... a někdy to funguje velmi skřípavě, skladby se natahují, upadají do kytarového lyrismu hraničícího s nudou. Ne, tohle není ta forma z „Vantage“.

Přesto se na novou (a poslední) desku FALL OF THE LEAFE dívám se sympatiemi. Ano, materiál je znatelně slabší než v minulosti, ale Finové si navzdory tomu uchovávají znatelnou míru jinakosti i chytlavosti. Jen je možná až příliš znát, že se kapela nacházela jen pár vteřin od pádu na promrzlou zem.