Starší deska kapely, jejíž jméno téměř nikdo z našich zinařů neumí vyslovit správně, aspoň co jsem měl tu čest slyšet... Iniquity před dvěma lety obšťastnili svět svým druhým placatým produktem a dokonce se jim jej podařilo licenčně protlačit i do Jižní Ameriky.
Mnou recenzovaná edice od Decade recs. z Kolumbie totiž obsahuje devíti původních songů i dva bonusy ze staršího MCD počinu The Hidden Lore, a to titulní věc a Desiderated Profilgacy. Tyto songy jsou trochu odlišné od novějších věcí, hlavně kvůli tomu, že od té doby kapela změnila sestavu. A abyste neměli pocit, že tu honím triko a nic vám přitom nepovím, tak poslouchejte (tedy čtěte...): Tou změnou Iniquity nepochybně o něco zdrsněli, což se na Five Across... plnou měrou projevilo. Ač jsou to Dánové, mají Iniquity jiný recept na krásu než venkovští balíci v čele s Bo Suckerem... eh, sorry – Summerem. Iniquity rozhodně netvoří jen valivé riffy s basovým spodkem ve středních tempech. Naopak - Iniquity to povětšinou řežou o sto šest a dělají deathmetal sice nikoli brutálního US ražení, ale s živým a neotřele thrashovým spodkem, středně posazeným chraplákem Madse Haarlowa a osobitě technicky podanou spontánní divokostí. Až na pár obscénních sexy hrátek v kůži a s bičem a trošky hniloby jsou Iniquity hození spíš do mrazivých a poněkud obskurních úvah o konečnosti života a temných hloubkách lidského nitra. Ale to už jsou zase samé tlachy... Radši řeknu, že Iniquity zaujímají místo v mém top 5 deathmetalových kapel ze starého kontinentu. Jsou divocí, milí, bezprostřední a do jisté míry i tradiční - a taková je i jejich muzika, což se mi líbí. Ať už na nich oceníte zdvojené kytarové jízdy, zajímavost textů či rytmickou barevnost a sypačky či průšlapy Jespera Frosta, prostě uvidíte, že na Iniquity je toho dost, co stojí za poslech. Těšil jsem se jak na jejich koncert, tak na další CD.... (pokr. příště)