NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nějakou nešťastnou hříčkou osudu se nám dostalo do redakce první album znojemských EBOLA JOY až s několikaměsíčním zpožděním. S jeho recenzí tudíž asi příliš aktuální nebudeme, nicméně by byla veliká škoda nechat nahrávku jen tak zapadnout. Jihomoravské trio totiž své nesporné kvality prokázalo již na pět let starém demu/EP „Sitra Archa“. Gotický rock s výraznou příměsí elektroniky v jejich podání totiž nezněl vůbec zle a i nejen díky takřka nulové domácí konkurenci je lze i na základě této nahrávky právem považovat za domácí žánrovou špičku.
Na svém prvním regulérním albu „Gallery“ kapela ze svého pojetí neslevuje ani o píď. Naopak, toto obohacuje o ještě silnější aranžérskou rozmanitost a emocionální pestrost. To, co EBOLA JOY na „Sitra Archa“ jen nesměle naznačili, nyní ukazují v celé své kráse. Tím myslím především cit pro výrazné melodické nápady a gradaci, či chcete-li dramatičnost jednotlivých skladeb. Žánrově, jak již bylo řečeno, se pohybují v hájemství gotického rocku, ale nejsou jim cizí ani metalové prvky prezentované občasnými hrubými vokály, či pátrání v minulosti, a to konkrétně ve stylech jako jsou dark wave, krautrock či synthpop. Směs těchto na první pohled nesourodých vlivů znojemští míchají s jistotou starých alchymistických mistrů, čili bez nejmenší křeče či nepřirozenosti. Ačkoliv jsou tu a tam k zaslechnutí náznaky mírného kýče, či přeslazení, které prezentují především místy sladkobolně nazvučené klávesy, není žádný důvod k panice. K tomuto druhu muziky jistá vyhrocenost emocí přesně sedí a co EBOLA JOY v tomto směru činí, dobře činí. V tomto ohledu nejsilnější momenty hledejme především v první polovině alba. Druhá píseň v pořadí, pojmenovaná „Theatre Of Shadows“, si vás nekompromisně podmaní skvělým emotivním refrénem v dokonalé kooperaci s brutálními vokály. Na vlně melancholických nálad se nese i následující „At Night Time“, jenž jde ve své naléhavosti ještě o nutný kus dále. Celý tento blok nadmíru silných skladeb zakončuje fantastická „Power Of Autumn“, která atmosférou nejenže přesně vystihuje svůj název, ale navíc předvádí kompoziční schopnosti EBOLA JOY v celé nádheře.
Bohužel, jak jsem si už u většiny tuzemských nahrávek zvyknul, i tato si za sebou táhne těžkou olověnou kouli v podobě nepříliš výrazné produkce. Nahrávání proběhlo v domácím studiu kapely pod produkčním dohledem klávesáka Tudyho (ex-ONSET, nyní rovněž INSANIA). Nepochybuji, že v daných podmínkách bylo dosaženo maxima, ale v konečném důsledku zvuk „Gallery“ působí příliš ploše a jakoby bez života. Dovolím si tvrdit, že v tomto směru nebylo oproti předchůdci dosaženo téměř žádného pokroku. Druhé negativum pak vidím v lehkém vysychání hudebních nápadů, ke kterému dochází ve finále alba. Přeci jen by mu z mého pohledu prospělo zkrácení o jednu, či dvě skladby. Ovšem veškeré pochyby zcela jasně rozmetá poslední kousek z kolekce - překrásná „The Fool´s Cry“, která svým provedením nechává vzpomenout na zlaté „černé“ období DEPECHE MODE.
Škoda přeškoda již typického handicapu v podobě „domácího“ zvuku. Takhle nezbývá nic jiného, než si představovat vyznění těchto výborných písní s důraznějším a světovějším zvukem. Nicméně i navzdory tomu máme co dělat s albem nadmíru podařeným. EBOLA JOY jsou ve snaze tvořit atmosférickou muziku na pomezí několika žánrů zase o pověstný krok dále. Nezbývá, než doufat, že se této osobité kapele v další práci dostane i produkční péče plně odpovídající jejímu potenciálu.
Konečně dlouhohrající nahrávka z dílny znojemských EBOLA JOY potvrzuje, že ve svém žánru tohle trio nemá u nás téměř žádnou konkurenci. Podařenou desku táhnou k zemi nevýrazná produkce a přeci jen nepatrně přehnaná stopáž.
7,5 / 10
-aL-
- vokály, klávesy, akustická kytara (9)
York
- kytara
Tudy
- klávesy, programování, kytara
host: Štěpán Kondei
- violína (2, 9)
1. Feel Me
2. Theatre Of Shadows
3. At Night Time
4. I´Ll Touch Its Flame
5. Power Of Autumn
6. Abysses
7. Dirty Morning
8. Dumb Peacock Of Scream
9. Sofie
10. Life
11. Poisonous Kisses
12. The Fool´s Cry
Gallery (2006)
Sitra Achra (2003)
Battery, a Tribute To Rammstein (2002)
In The Name Of Their God (2000)
Give Me A Medicine (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Open Media / Redblack
Stopáž: 45:52
Produkce: Tudy
Studio: Ebola Joy Home Studio
Tohle album je krása. Ale to jsou jejich všechny. A na živo je to taky paráda.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.