Jediný důvod, proč neželet žánrových konvertitů Paradise Lost? Katatonia! Tahle švédská parta totiž servíruje na každém albu neuvěřitelnou mutaci plně kytarové gotiky, kterou jinde neuslyšíte. Novinka Last Fair Deal Gone Down, s bookletem topícím se v dekadentně šedivějícím rozkladu, je dosavadním vrcholem tvorby Katatonie. Ještě žádná deska nebyla tak melodická, tak expresivní, tak členitá...

Melodický identifikátor Katatonie je neuvěřitelně mnohovrstevnatá nahuštěnina riffů, zespoda podepřených dusavou rytmikou a zahuleným zvukem Sunlight studios. Skladby podstupují neustálé přechody z tichého melancholického vybrnkávání k absolutně mohutným výtryskům elektřiny, navíc se chytře doplňuje plný zvuk kytary s prozpěvující upozaděnou vazbící “včelkou” (geniálním to atributem předchozího alba). Na těžkých kamenných základech naboosterovaných instrumentů staví Katatonia svoje chrámy z éterických pavučin výborného vokálu a decentně dokreslujících klávesových ploch. Hlavní slovo však patří stále kytarové sekci, jejíž vylomeniny jsou stejně úžasné, jako slovy absolutně nepolapitelné. Metalová tíže i vzletná rocková lehkost bez jakýchkoli nesmyslných křečí koexistují bok po boku. Vida, zde je důkaz, že metalurgii lehkých gotických kovů lze provádět bez komerčního řiťolezecví. Jen mít vizi a vlastní hlavu!

Pokud snad předchozí výtvory táhl ke dnu přílišný stereotyp a únava posluchače z “lovení” melodie v tom černočerném moři zvuku, novinka je vykonstruována s mnohem větší precizností a ohledem k písňovosti materiálu. Nálady a tempa se chytře střídají, prolínají, stopáž není zahlcená, naopak, je zředěna novými zvuky a postupy, které udržují příval hudby na snesitelné úrovni. Kompozice si udržují pevný tvar, nerozplývají se v nevnímatelnu, oplývají i nemalou chytlavostí - a nejen tou připomínají slavné momenty Ztraceného ráje! Nedá se sice hovořit o snadno přístupné záležitosti, ale spíše o dalším dobrodružství v říši sterea. Nelze nikomu garantovat, že se v ní neztratí, nebo že se v ní bezebytku vzhlédne, ale za pokus to rozhodně stojí!

Po skvělém příspěvku Amorphis je tu tedy další látka k hloubání. Ať mi proboha nikdo netvrdí, že tu už všechno jednou bylo...