OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na první pohled by se mohlo zdát, že „Reanimations“ je další řadovou deskou neúnavných workoholiků AVULSED, leč není tomu tak. Vzhledem ke stopáži se nejedná ani o MCD a vzhledem k přítomnosti zbrusu nových skladeb nemůžeme mluvit ani o kompilaci, matadoři okolo svérázného gore-poety Daveho Rottena (vlastním jménem David Sánchez González) se totiž rozhodli natočit něco úplně jiného, a sice album coververzí. Ovšem ani tahle charakteristika není tak docela správná, „Reanimations“ totiž obsahuje hned dvě novinky, jednu starou předělávku z dávno zetlelého dema z roku 92 a pak už jen ty slíbené covery, konkrétně pak celý tucet, tři přímo z dílny horkokrevných Španělů a zbývajících devět od vesměs neznámých kapel, které překopávají skladby AVULSED k obrazu svému. Kvality této podezřelé směsice můžete posoudit v následujících odstavcích.
Jako nejvíce zajímavou částí disku se (poměrně logicky) jeví dvě nové skladby, „River Runs Red“ a „Foetal Consolation“. Nicméně jedná se o ničím nepřekvapující AVULSED klasiku, první položka symbolizuje novější tvář kapely ve jménu melodiky a rytmické rozvážnosti, druhá zase cituje přímočařejší historické receptury. Nikdy jsem nepociťoval kdovíjakou touhu důkladně se začíst do Rottenových textů, neb všechny ty roztomilé booklety alb AVULSED už samy o sobě napovídaly, že hlubokých myšlenek budou obsahovat skutečně poskrovnu, pakliže vůbec nějaké. Tentokrát jsem však neodolal a jedním očkem zkontroloval obsah sporých veršů „Foetal Consolation“, abych se zas a znova přesvědčil, že radikální gore texty jsou tím vůbec nejtupějším atributem, který si můžeme v kontextu BDM představit. Zlatem vyvažujme kapely, které myslí hlavou vyhýbajíce se nepochopitelně přežívajícím žánrovým klišé. Ale zpět k hudebnímu obsahu „Reanimations“, konkrétně pak k coverům W.A.S.P., EXODUS a GOREFEST. Zatímco překopanou „Mental Misery“ zas tak hojně nevidíme, „I Wanna Be Somebody“ i „Piranha“ jsou tak častými oběťmi všech možných i nemožných předělávek, že nás jejich výběr skutečně šokovat nemůže (snad jen Blackie Lawless by se podivil).
Zbylou část CD okupuje devět hrubě undergroundových předělávek AVULSED od devíti nepříliš známých kapel ze všech koutů světa (namátkou Venezuela, Alžírsko (!), Austrálie nebo Argentina). Většinou se reprezentuje škatulka brutal death metal, potažmo pak gore/grind, leč najdou se i výjimky jako je poslední položka „Stabwound Orgasm“ od venezuelského DJ Federica Agredy (ZARDONIC). To však nic nemění na tom, že „Reanimations“ je pouze záležitostí pro ty nejskalnější fanoušky AVULSED, kteří potřebují nějak ukrátit dlouhé čekání na další řadové album. Ostatním posluchačům raději doporučím vyčkat příchodu následovníka „Gorespattered Suicide“, neb „pouhá“ sbírka coververzí by rozhodně nemusela být zárukou jejich maximální spokojenosti.
CD „Reanimations“ je záležitostí jen pro ty nejskalnější fanoušky AVULSED, kteří potřebují nějak ukrátit dlouhé čekání na další řadové album.
David Sánchez González
- zpěv
José María De Miguel Orero
- kytara
Juan Carlos Limón Calvo
- kytara
Antonio Carlos Rodríguez Espigares
- baskytara
Ricardo Mena Soanez
- bicí
1. River Runs Red
2. Foetal Consolation
3. Unconscious Pleasure (verze 2006)
4. Piranha (cover EXODUS)
5. I Wanna Be Somebody (cover W.A.S.P.)
6. Mental Misery (cover GOREFEST)
7. Powdered Flesh (TERRORISTARS)
8. Devourer Of The Dead (IN ELEMENT)
9. Stabwound Orgasm (CARNAVAGE)
10. Blessed By Gore (WITCHES' SABBATH)
11. Gorespattered Suicide (FLESH EMBRACED)
12. Sweet Lobotomy (KAOTHIC)
13. Protervia (BYLETH)
14. Sick Sick Sex (ABYFS)
15. Stabwound Orgasm (ZARDONIC)
16. Let Me Taste Your Flesh (videoclip)
Revenant Wars (EP) (2013)
Ritual Zombi (2013)
Nullo (The Pleasure Of Self-Mutilation) (2009)
Reanimating Russia 2007 (DVD) (2007)
Reanimations (2006)
Gorespattered Suicide (2005)
Yearning For The Grotesque (2003)
Bloodcovered (MCD) (2001)
Stabwound Orgasm (1999)
Seven Years Of Decay (1999)
Cybergore (1998)
Eminence In Putrescence (1996)
Carnivoracity (MCD) (1995)
Promo 95 (demo) (1995)
Carnivoracity (7 EP) (1994)
W/Acid Death (split 12 LP) (1994)
Deformed Beyond Belief (demo) (1993)
Embalmed In Blood (demo) (1992)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Xtreem Music / Metal Age Productions (licence)
Stopáž: 44:55
Produkce: Samu & AVULSED
Studio: VRS Studios
Mastering: Peter Neuber, MEGA WIMP SOUND at UFA Studios in Babelsberg (Germany)
Kontakt: AVULSED, P.O. Box 50562, 28080 Madrid, Spain
Skalní fanoušek sice nejsem ale album je to dobré a zajimave.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.