Vskutku krásným artworkem opatřili pražští BALACLAVA svoji novou nahrávku. Podobizna nedotčeného hlubokého lesa, nad kterou se vodotiskem nenápadně vtírají siluety moderních administrativních a bytových budov vznikajících v našich městech jakou houby po dešti. Kromě jasně zřetelného sdělení to má i dostatečnou výpovědní hodnotu o nekompromisní filozofii této angažované kapely.

Jednou věcí je, že ne vždy musím s radikálními postoji tak, jak je ve svých textech prezentuje BALACLAVA, souhlasit, nicméně musím uznat, že na novince se jim dostalo velice pečlivého a vyspělého textového provedení, díky němuž není problém se s nejednou myšlenkou v nich sdělenou ztotožnit. Pečlivé je i provedení vnitřku bookletu, kde kromě textů samotných – mnohdy metaforických, avšak nevyžadujících namáhavé hledání stěžejní myšlenky – najdete i vysvětlení pohnutek autorů k jejich sepsání.

Výbušný a agresivní hardcore, který BALACLAVA už několik let vesele produkují, je pak ideálním hudebním prostředkem ke sdílení vlastních názorů na současný svět. Stejně tak jako stránka lyrická není podceněn ani tento aspekt. Pražskému seskupení se tentokráte v duchu nejlepší tradice jejich současného vydavetele dostalo i kvalitní producentské péče Ondřeje Ježka. Po zvukové stránce nejpovedenější dílo kapely obsahuje pět vlastních a jednu převzatou skladbu (třetí „Blanket“ má původně na svědomí legendární formace UNBROKEN) a lze ho spíše než za plnohodnotné album považovat za plnotučné EP. Proč právě tento výraz? Protože „Creativity“ lze díky celkovému provedení považovat za každopádně nejdotaženější nahrávku BALACLAVY ve všech směrech. Ne že by skupina v minulosti střílela slepými, ale v současnosti má jejich muzika o poznání vydatnější kalorie. Ačkoliv Banánův vokál vyžaduje menší dávku trpělivého zvykání si, do soukolí tvořeného metalicky znějícícimi kytarami, které se nebojí ani výraznějších melodických eskapád („Běžci“,) a místy metalcoreové houpací a jindy zase nesmlouvavě punkové rymiky, zapadá jeho barva hlasu naprosto bezchybně. Kompletní pětice vlastních skladeb pak působí vzácně vyrovnaným dojmem, bez výraznějšího zakolísání v obou směrech, přičemž taková hardcoreově zdivočelá „Osada Havranů“ je jasná koncertní tutovka.

BALACLAVA je svým způsobem zvláštní kapelka. Ač jsou studiově nepříliš činní, o čemž jasně vypovídá pohled do kolonky „diskografie“, dokázali si hlavně díky koncertním aktivitám kolem sebe vybudovat něco, čemu se dá v našich podmínkách říkat „kult“ a tím pádem si vytvořit i dostatek stálých a věrných příznivců. Tzv. angažovaných kapel, které vědí co a jak sdělit zas tak mnoho není. BALACLAVA je jednou z nich.