OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Izákmárum“ se vypořádali se svými prvoalbovými hříchy, poučili se jimi, poradili se mezi sebou a jejich druhé album se narozdíl od prvotiny Curbed dá bez problémů poslouchat i doma, což z chymusoidního zvukového humusu udělalo konečně víc, než jen pozornost přitahující pódiovou šílenost. Tedy ony ani ty staré songy nejsou špatné, ale v současném zvukovém kabátku je to prostě nebe a dudy. Takže hackněme nějaký ten kosočtverec a vzhůru do vln Chymusovy fantazie. Chymi je hlava otevřená, jeho výplody nejsou jen bezhlavými slinty, z nichž kapou všemožné tělní tekutiny a po zmáčknutí vržou jako silikony.
Chymus si především rád hraje se slovy a vytváří tak vskutku bizarní představy, kterým je tentokrát i docela rozumět, ačkoli Chymusův fekální provokál doznal expanze do ještě větších (s)extrémů. Příhlédnuto k aktuálně probíranému sortimentu je třeba konstatovat, že narozdíl od předchozích vulvasongů se Isacaarum posunuli, volně řečeno, víc k „metalu.“ Tedy ke kovu, protože kromě těch kosočterců, falických symbolů i falů samých v akci a vrzajících silikonů se nám tu objevují i kovové součástky a sem tam nějaká ta elektronka či celý procesor. Pokud vám z kazeťáku po dohrání CD vyleze malý Arnold a začne si spravovat rozbitý ksicht vaší pájkou, nebude to náhoda. Předpokládám že nečekáte od Isacaarum chromatické stupnice a bezprecedentní variace na téma rytmus a melodie. To u nich totiž (zase...) nenajdete, ačkoli instrumentálně je Cunt Hackers o třídu dvě lepší než Curbed. Ovšem především co do rychlosti a přesnosti. Co do komplikovanosti nejsou Isacaarum o moc dál než Kreator na Endless Pain hehe... Ale o to přece u nich nejde, nešlo a nepůjde. Isacaarum jsou především řádně uchylná grindující zábava. A ten nadhled naštěstí čiší i z desky, což je deviza vskutku neinflační. Naopak – s tímhle nadhledem, energií a nasazením si užijete Isacaarum o to víc, co jinde s někým jiným bez nasazení. A nebojte se, i když v graficky stylově dotaženém bookletu pánové vypadají jako ten Arnold, co vám vylez z CDplajeru, mají se dobře a baví se na svůj i váš účet... A o to jde.
8 / 10
Impregnation (2024)
Retrorgy (kompilace) (2018)
Whorecraft (2013)
Vaseline (2011)
Shibari Kata And Other Practices (2005)
Menses Exorcism (2003)
Cunt Hackers (2001)
Curbed (2000)
Die Verwandlung (1997)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Obscene Productions
jsou to prasatka, ale mam je rad:)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.