Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současná hudební scéna je přeplněna „post žánry“ a „post subžánry“. A co naplat – budeme-li se striktně držet těchto chatrných vymezení, pak bostonští JUNIUS do nich zapadají velmi hladce. Kvartet navazuje na odkaz nové vlny a vlivy britských THE CURE (nejen v hlase vokalisty Josepha E. Martineze) či jiných podobně významných představitelů tohoto proudu jsou z hudby cítit na sto honů. Sympatické ovšem je, že tak činí s grácií, a tato poloha je pouze základním východiskem, na němž JUNIUS teprve rozvíjí vlastní nápady a rozhodně se nenechávají omezovat tímto výchozím určením. Bostonská čtveřice naopak zajímavě osciluje mezi potemnělou a cukrkandlově sladkou hudební estetikou 80. let minulého století a živelnějšími rockovými (za všechny např. DREDG), goticko rockovými, resp. post-rockovými polohami dneška, které jsou znatelné především po zvukové stránce. JUNIUS se nesnaží bourat základy žánru a být za každou cenu jiní či originální – mají především cit pro silné melodie a nápady, které dokáží patřičně poskládat a aranžovat. O hybné momenty na stejnojmenné desce skutečně není nouze, za všechny lze snad zmínit jímavou „Blood Is Bright“, „Hiding Knives“ či zvonivou „At The Age Of Decay“. JUNIUS výborně pracují nejen se strukturou skladeb, ale i zvukovou stránkou – dokáží být jemní, aby posluchače náhle obestřeli masivní distorzí rozpouštějící se v „nahallované“ ozvěně. Neméně sympatické je, že kvalitativní úroveň nahrávky se daří držet od začátku až do konce – marně byste hledali slabší či nevýrazný moment; ku prospěchu věci rovněž přispívá i fakt, že JUNIUS vzhledem k líbivosti a tématické i obsahové náplni hudby nesklouzávají do sladkobolného patosu. Vše je provedeno s citem a stylově.
„Junius" však ani zdaleka nezachycuje ultimátní tvář kapely, o čemž svědčí loňské EP „The Fires Of Antediluvia“, které se možná až trochu překvapivě pohybuje v oblasti, jež má blíže ke kapelám typu PELICAN apod. I přes stopáž se nejedná o debut, ani standardní řadovkou v pravém slova smyslu, ale kompilací znovu nahraných dřívějších EP, jmenovitě pak „Blood Is Bright“ a „Forcing Out The Silence“. Nicméně debutní nahrávka je v přípravě, a myslím, že na výsledek se lze jen těšit.
JUNIUS nabízí velmi příjemně znějící kombinaci prvků nové vlny a současného rocku, resp. post rocku. Um kapely pak tkví především ve schopnosti napsat silné a kvalitativně vyvážené skladby, jejichž líbivost a přímočará melodika jsou vkusně vyváženy a i po několikerém poslechu dokáže hudba kapely spolehlivě udržet pozornost.
1. [Elan Vital]
2. Hiding Knives
3. From The Isle Of The Blessed
4. [Elan Fatale]
5. Forcing Out The Silence
6. [The Annunciation]
7. Blood Is Bright
8. A word Could Kill Her
9. In The Hearts Of Titans
10. At The Age Of Decay
Tak toto musí potěšit každého milovníka kytarových osmdesátek. JUNIUS vás přenesou do dob, kdy byli THE CURE ještě zajímaví a kdy kytarové alternativní scéně vládly lehce nasládlé popěvky a podmanivě jednoduché kytarové riffy. JUNIUS však nejsou jen o hrabání se v minulosti. Do své muziky totiž citlivě a umně vkládají i prvky post-rocku a současné rockové muziky. Moc moc dobře se to poslouchá!
12. února 2008
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
subeer
10 / 10
Fuck off, nebudu o tom premyslet tohle se musi ocenit bez velkeho zvazovani.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.