INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlna následovníků veličin typu NEUROSIS či ISIS našla své zástupce také v Itálii. Právě odtamtud pochází instrumentální seskupení LENTO, čerpající z tvorby těchto (i dalších v článku zmíněných jmen) poměrně nepokrytě, ale jelikož tak činí s grácií, můžeme jim to pro jednou odpustit.
Bylo by však chybou domnívat se, že máme co dočinění s prachsprostou kopírkou. Kvintet z věčného města pouze velice efektivním způsobem absorbuje základní konstrukční prvky svých vzorů, k nimž krom dvou výše uvedených seskupení můžeme bez většího váhání přiřadit například i CULT OF LUNA, EARTH či GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Kapela se sympatiemi k těmto zavedeným jménům rozhodně nijak netají, od každého si bere to, co se jí nejvíce zamlouvá, a ve výsledku tak utváří zajímavý koktejl hudebních ingrediencí – nutno podotknout, že tento chutná velice příjemně. Koneckonců, podobně jako i výtvory všech označených seskupení.
Znalejší čtenář si tedy již jistě udělal obrázek o tom, co konkrétně se LENTO na svém full-length debutu snaží prodat. Hned zkraje "Earthen" sice kapela zní tak trochu jako PELICAN, ale jinak je jejich nahrávka plna hrubozrnných hlukových bariér, prostupují jí intenzivní (post)hardcorové pasáže, své mají co říci i industriálně/ambientní prvky kombinované s občasnými zpětnými vazbami; vše je navíc podtrženo typickou gradací. Inu, stačí mít oči a uši otevřené, vědět co je momentálně v kurzu a výsledek se dostaví – obzvlášť pokud máte schopnost přetavit do své vlastní podoby model úspěšně fungující u zkušenějších kolegů. Nutno také zmínit, že skladby nejsou postaveny na bůhvíjak velkých kontrastech – spíše se jedná o poměrně syrovou masáž, která je občas proložena nějakým tím ambientně/dronemetalovým předělem, díky čemuž výsledek působí dosti jednolitě, nikoliv však jednotvárně.
Mé finální hodnocení je určitě pozitivní. Živá vystoupení budou pravděpodobně také zajímavou záležitostí (viz video níže), a LENTO tedy mají dostatek předpokladů k prosazení se i v širším měřítku. Vydali kvalitní album, které navíc roste s každým dalším poslechem, evidentně disponují i solidním zázemím (deska se natáčela ve studiu, kde pracovali mj. DÄLEK), takže teď už zbývá jen trocha toho pověstného štěstíčka. Já jim rozhodně budu držet palce.
Doporučení pro fanoušky NEUROSIS, ISIS a jim podobných.
7,5 / 10
Giuseppe Caputo
- kytary
Lorenzo Stecconi
- kytary, produkce
Donato Loia
- kytary
Emanuele Massa
- baskytara
Federico Colella
- bicí
1. Hadrons
2. Need
3. Subterrestrial
4. Currents
5. Emersion Of The Islands
6. Earth
7. Leave
Vydáno: 2007
Vydavatel: Supernatural Cat
Stopáž: 41:10
Produkce: Lorenzo Stecconi
Studio: Locomotore
Pro mě rozhodně palec nahoru. A kdyby udělali celé album JEN ambientní tak bych asi pokukoval po hodnocení velice blízko desítce.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.