Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlna následovníků veličin typu NEUROSIS či ISIS našla své zástupce také v Itálii. Právě odtamtud pochází instrumentální seskupení LENTO, čerpající z tvorby těchto (i dalších v článku zmíněných jmen) poměrně nepokrytě, ale jelikož tak činí s grácií, můžeme jim to pro jednou odpustit.
Bylo by však chybou domnívat se, že máme co dočinění s prachsprostou kopírkou. Kvintet z věčného města pouze velice efektivním způsobem absorbuje základní konstrukční prvky svých vzorů, k nimž krom dvou výše uvedených seskupení můžeme bez většího váhání přiřadit například i CULT OF LUNA, EARTH či GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Kapela se sympatiemi k těmto zavedeným jménům rozhodně nijak netají, od každého si bere to, co se jí nejvíce zamlouvá, a ve výsledku tak utváří zajímavý koktejl hudebních ingrediencí – nutno podotknout, že tento chutná velice příjemně. Koneckonců, podobně jako i výtvory všech označených seskupení.
Znalejší čtenář si tedy již jistě udělal obrázek o tom, co konkrétně se LENTO na svém full-length debutu snaží prodat. Hned zkraje "Earthen" sice kapela zní tak trochu jako PELICAN, ale jinak je jejich nahrávka plna hrubozrnných hlukových bariér, prostupují jí intenzivní (post)hardcorové pasáže, své mají co říci i industriálně/ambientní prvky kombinované s občasnými zpětnými vazbami; vše je navíc podtrženo typickou gradací. Inu, stačí mít oči a uši otevřené, vědět co je momentálně v kurzu a výsledek se dostaví – obzvlášť pokud máte schopnost přetavit do své vlastní podoby model úspěšně fungující u zkušenějších kolegů. Nutno také zmínit, že skladby nejsou postaveny na bůhvíjak velkých kontrastech – spíše se jedná o poměrně syrovou masáž, která je občas proložena nějakým tím ambientně/dronemetalovým předělem, díky čemuž výsledek působí dosti jednolitě, nikoliv však jednotvárně.
Mé finální hodnocení je určitě pozitivní. Živá vystoupení budou pravděpodobně také zajímavou záležitostí (viz video níže), a LENTO tedy mají dostatek předpokladů k prosazení se i v širším měřítku. Vydali kvalitní album, které navíc roste s každým dalším poslechem, evidentně disponují i solidním zázemím (deska se natáčela ve studiu, kde pracovali mj. DÄLEK), takže teď už zbývá jen trocha toho pověstného štěstíčka. Já jim rozhodně budu držet palce.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.