THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Cože pro mě dneska máte? Belgický metalcore? Mlask!“, mlsně se olizuji a s chutí se těším na nové svěží dítko z jedné velké evropské kolébky tohoto žánru. Očekávání, co nastupující generace kapel vystaví na základech, které vybudovali nestoři evropského metalcoru typu VITALITY, LAIR nebo REGRESSION, však do značné míry vyznívá liše. Místo žijícího děcka plného entuziasmu, střelených nápadů, které neomezenou fantasií rozvíjí genetický základ rodičů, dostávám do ruky poměrně omšelou krabici, ve které se nalézá umělohmotná mrkací panenka. Figurka, která surové živelnosti příliš nepobrala a spíše, než aby rozšiřovala hranice žánru nebo je leštila ke krystalické dokonalosti pouze utápí v omšelých a nesčetněkrát v minulosti slyšených postupech, které navíc nikdy nepatřili k těm nejzdařilejším.
Krátká, ani ne pětadvacetiminutová stopáž, by pro mne představovala opravdové plnohodnotné album leda tak v případě, že by šlo o nějakou grindovou taškařici. Zvláště pokud jeden track tvoří pouze „Intermezzo“. Tedy máme tady pouhých pět skladeb, které se pohodlně vejdou do metalcorové krabičky a to bez toho, aby někde něco přečuhovalo. Pro celé album jsou typické poněkud vyžilé, ale dobře jedoucí motivy, vícebarevnost ve vokálech a zvuk z kategorie průměrných. Melodická unylost a nezajímavost v kytarách, aranžérská plochost a nepřítomnost vlastní invence dělají i tak z alba „Autumn´s Coldest Embrace“ v teritoriu žánru spíše podprůměrný artikl, který ocení snad jen omezený počet ortodoxních příznivců. Vyvařování již několikrát použitého pytlíku čaje nebylo nikdy cestou, která vede k úspěchu u mých ušních boltců a DAYS OF BETRAYAL s touto technikou podle mého názoru také příliš vavřínů nepoberou. Abych nebyl příliš negativní - ono to jako celek není zlé. Ale bohužel to není ani dobré.
Belgický metalcore, který se touto deskou nezařadil mezi přední kapely jednoho z evropských středisek žánru.
4,5 / 10
1. Autumn's Coldest Embrace
2. Fair Prey
3. Prayers For Kataklysm
4. Intermezzo
5. TranscendetalDevourment
6. The Blood They Spilled
Autumn´s Coldest Embrace (2006)
2 song demo / promo (2005)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.