„Cože pro mě dneska máte? Belgický metalcore? Mlask!“, mlsně se olizuji a s chutí se těším na nové svěží dítko z jedné velké evropské kolébky tohoto žánru. Očekávání, co nastupující generace kapel vystaví na základech, které vybudovali nestoři evropského metalcoru typu VITALITY, LAIR nebo REGRESSION, však do značné míry vyznívá liše. Místo žijícího děcka plného entuziasmu, střelených nápadů, které neomezenou fantasií rozvíjí genetický základ rodičů, dostávám do ruky poměrně omšelou krabici, ve které se nalézá umělohmotná mrkací panenka. Figurka, která surové živelnosti příliš nepobrala a spíše, než aby rozšiřovala hranice žánru nebo je leštila ke krystalické dokonalosti pouze utápí v omšelých a nesčetněkrát v minulosti slyšených postupech, které navíc nikdy nepatřili k těm nejzdařilejším.

Krátká, ani ne pětadvacetiminutová stopáž, by pro mne představovala opravdové plnohodnotné album leda tak v případě, že by šlo o nějakou grindovou taškařici. Zvláště pokud jeden track tvoří pouze „Intermezzo“. Tedy máme tady pouhých pět skladeb, které se pohodlně vejdou do metalcorové krabičky a to bez toho, aby někde něco přečuhovalo. Pro celé album jsou typické poněkud vyžilé, ale dobře jedoucí motivy, vícebarevnost ve vokálech a zvuk z kategorie průměrných. Melodická unylost a nezajímavost v kytarách, aranžérská plochost a nepřítomnost vlastní invence dělají i tak z alba „Autumn´s Coldest Embrace“ v teritoriu žánru spíše podprůměrný artikl, který ocení snad jen omezený počet ortodoxních příznivců. Vyvařování již několikrát použitého pytlíku čaje nebylo nikdy cestou, která vede k úspěchu u mých ušních boltců a DAYS OF BETRAYAL s touto technikou podle mého názoru také příliš vavřínů nepoberou. Abych nebyl příliš negativní - ono to jako celek není zlé. Ale bohužel to není ani dobré.