Sedm let již tomu, co jsme s Krutým barbarem za stolem popíjeli „Víno z temných hroznů“. Za těch sedm let se mnoho věcí změnilo a tak s námi sedí dnes při pohárku někdo úplně jiný. Z původní sestavy českobrodských „sokolovnových“ dobyvatelů zbyl jen Marek Neckář, z názvu vypadlo heavy metalové slůvko barbarian a především z hudby nám ten heavy metal vymizel jako ranní mlha z remízku. Inu, tvůrčí zrání a změna rovnováhy v kapele je znát. Druhdy výrazně epické těleso, které na vrcholu své existence dokázalo spojit heavy metalový výraz s muzikálově vrstvenými písněmi-příběhy, se proměnilo v moderní prog metalové uskupení. Ne že by posedlost příběhy a dialogem zmizela, jen nabyla mnohem vytříbenější formy... Formy dlouho očekávané desky „Ekvilibrium“.

Na hudbě CRUEL je velmi dobře patrné, že tradiční ambicióznost a touha Marka Neckáře po co nejkomplexnější kompozici dostaly v osobě Pavla Bauera hudební řád a instrumentální základ, který ještě zesiluje sehraná a šlapající rytmika Ebel-Švec. Ve většině skladeb můžeme nahmatat výraznou vůni i kořeněný buket vína z temných hroznů – zejména ve spletitých a dobře vystavěných vokálních linkách, které jen málokdy stereotypně sázejí na schéma sloka-refrén, ale velice rády pobíhají z mostu na most a pletou copánky vícehlasů. „Gambit (J´Adoube / Dotýkám se, rovnám)“, „Nokturno“, „Syberia“, to všechno jsou příběhy psané lehkou rukou, kterou fanoušci Barbarů dobře znají, skladby s fantastickými texty, výtečnou gradací a melodiemi, které rozhodně nepatří k prvoplánovým. Ještě víc než kdy před tím působí Neckář jako dvorní textař dojmem jistého veršotepce, kterému se slova nenabízejí jen svým zvukem, ale i svým smyslem a výsledné básně je radost poslouchat (ačkoli jsou opět především o tom jednom, ale to u autora nepřekvapí, že).

Bauer coby výhradní kytarista prodchnul Neckářovy příběhy směsicí jemných detailů (všechny ty nenápadné vyhrávky) a vynikajících riffů, které dovedou zaujmout a nebýt přitom triviální, oposlouchané, vyčpělé. „Ekvilibrium“ je moderní progová deska a kráčí ruku v ruce s mainstreamovými trendy žánru – roztančí se v etnickým názvucích (horkokrevný Španěl „Matador“, africký bazar „Maroko I i II“), nebojí se úderného riffování ani jemných přesahů k extrémním odvětvím metalu („Gambit“, „Syberia“). Barvitý jarmark melodií i textových vůní se jen málokdy nechá strhnout k samoúčelnélmu exhibování, ale v jeho stáncích seženete ty nejkvalitnější hudební příběhy, vonící dálkami... Změny v podání vokálu patří k příjemným překvapením, Neckář svůj vokál zbavil zbytečných výšek a nadměrně protáhlých otevřených samohlásek, rozšířil rejstřík barev a více souzní s náladou textů. Hlavní slovo má ovšem Bauerův chraplák, který mě osobně sedl od začátku svojí snadno zapamatovatelnou barvou i hutností. Doplňující vokály už ke „Krutým“ neodmyslitelně patří a potěší jak tradiční Lída Finková, tak živelná Pavla Forest (KING SIZE).

Perfekcionistická kytarová práce Pavla Bauera kráčí ruku v ruce s jeho prací producentskou – „Ekvilibrium“ je doslova přeplněno detaily a vybroušenými místy, kde do sebe jednotlivosti hladce zapadají a nabízejí posluchači stále dostatek impulzů k poslechu. Legrácky, jako ayreonovská parodie „Malá rošáda“ jsou malou náplastí pro ty, kterým chybí časy barrandovského epic metalu. Ale hlavní slovo patří kompozicím, ve kterých se převážně sráží atmosféra pozdních CRUEL BARBARIAN s vybroušeným power metalovým nábojem Bauerovy předchozí kapely GUERNICA („Vis Maior“, „Maroko II“, „Matador“). Když pak přidáme perly jako je nesmírně křehký klavírní „Lament“ a naléhavě trialogické „Nokturno“, vyvstává před námi deska, která je v dokonalém stavu rovnováhy a vyrovnanosti. Metalová minulost se slévá se zralou přítomností a vytváří průhled do neotřelých krajin věčného sněhu, bolesti, roztoužení, fantaskní zasněnosti. Bez patosu a nadržování: nejlepší prog / power metalová deska, vzniklá na území ČR. Tak alespoň slyším „Ekvilibrium“ já.

Let náhle ztrácí síly
tak málo světla zbývá
dálka je nedozírná, lhostejná
na půli cesty přání v šálivých snech
pod tíhou vyčerpání mátožný dech
... nezbývá dech