PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A zase se dějí věci!
Helloween, skupina, která o sobě může směle prohlašovat, že patří k pionýrům a gigantům speed metalu oblažuje natěšené publikum novým albem.
Nic není tak, jak má být…
Trvalo to dlouho a cesta byla a je poseta kříži rozporů a nejasností. Atmosféra v kapele je dusná, ohlasy na Dark Ride blízky stupni kritického mrazu. Moc experimentů, snaha zalíbit se, šťourání vidlemi kde se jenom dá, média se zkrátka chovají, jakoby jim Helloween patřili a čert ví, kde je vlastně pravda.
Klíčem je důkladný poslech a duše doširoka otevřená.
Hoďte za hlavu ohlasy sršící negativitou, hoďte za hlavu klišé, které od Dýní tak dobře znáte, buďte připraveni na divokou štrapáci temným vesmírem, kde se jeden kout nepodobá druhému, ale kde je přeci jen tak nádherně nostalgicky cítit minulost… Intro je temné a dunivé, ale otvírák Mr. Torture je čpí dýňovinou na sto honů – perfektní melodika, masám otevřený refrén a první obava – jak daleko Helloween zajdou v touze ukojit fanoušky?
Zhruba k druhému tracku…
Je třeba si uvědomit, nakolik je sestava natřískaná osobnostmi… natolik, že se tolik kohoutů na jednom hnojišti těžko snáší. Je to slušná suma odlišných vizí a je nemyslitelné, že by Helloween natočili jednolitý materiál, jaký předvádějí žánroví souputníci Stratovarius.
Dýně má mnoho tváří…
Čím víc jsem tím trnitým houštím nového alba prosekával cestu k vlastnímu názoru, tím víc jsem trpěl pocitem, že Helloween roztrhli okovy žánru a ukázali zahnívajícímu rychlému univerzu kus svobodné mysli. Nevěřte kecům o komerčnosti, Němci stále drtí celozrnný speed, ale tak, tak nějak po svém… Hrají si s posluchačem, servírují důvěrně známé rozverné riffy, aby je vzápětí roztrhali na kusy přerývanými riffy a šokující temnotou, která sídlí pod zdánlivě jednoznačně zaškatulkovatelnou slupkou. Atmosféra je na hranicích únosnosti a některé skladby se opírají jen a jen o ní. Je to vážně těžká bitka, protože Helloween sesmolili materiál těžký na strávení. Oscilace mezi rozmarnou hravostí a těžkotonážními chmurami dráždí…
ALE…
Speed metal se začíná přílišnou stejností bortit do sebe sama. Hranice mizí, hrobky se vykrádají… Helloween mají odpověď. Dali speedu nový náboj, přinesli experiment tehdy, když byl potřeba. Jejich vize je nesourodá, ale strhující. Nebát se a místo syslení starých postupů do co nejefektnějších patlanin se odvázat a udělat to, co čeká jenom málokdo. Iron Maiden zahráli na jistotu, Helloween vsadili svršky.
Držím jim palce, protože Dark Ride je jízda hodná králů…
Velmi překvapivé vybočení z linie, jaké jsem od HELLOWEEN opravdu neočekával... Album je temné, moderní, jakoby odvrácenější od speedové minulosti. Od jednoho ze zakladatelů žánru opravdu odvážný pokus. Co víc – odvážný a nesmírně povedený!
9 / 10
Andi Deris
- vokály
Roland Grapow
- kytara
Michael Weikath
- kytara
Uli Kusch
- bicí
Markus Grosskopf
- basa
1. Behind The Portal (Intro)
2. Mr. Torture
3. All Over The Nations
4. Escalation 666
5. Mirror Mirror
6. If I Could Fly
7. Salvation
8. The Departed/The Sun Is Going Down
9. I Live For Your Pain
10. We Damn The Night
11. Immortal
12. The Dark Ride
13. Madness of The Crowds
Helloween (2021)
United Alive In Madrid (2019)
My God-Given Right (2015)
Straight Out Of Hell (2013)
7 Sinners (2010)
Unarmed: Best Of 25th Anniversary (2010)
Gambling With The Devil (2007)
Keeper Of The Seven Keys - The Legacy (2005)
Rabbit Don´t Come Easy (2003)
Treasure Chest (Best Of) (2002)
The Dark Ride (2000)
Metal Jukebox (1999)
Better Than Raw (1998)
High Live (1996)
The Time Of The Oath (1996)
Master Of The Rings (1994)
Chameleon (1993)
The Best, The Rest, The Rare (Best Of) (1991)
Pink Bubbles Go Ape (1991)
Live In The U.K. (1989)
Keeper Of The Seven Keys Pt.II (1988)
Keeper Of The Seven Keys Pt.I (1987)
Walls Of Jericho (1986)
Helloween (EP) (1985)
Datum vydání: Pondělí, 30. října 2000
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 56:59
Produkce: Roy Z & Charlie Bauerfeind
Kontakt: +49-40-280-03939
myslel som si ze tuto platnu zdrbete tak ako skalni fans helloweenu, je tu vsetko co sa na predchadzajucich albumoch nenechadza. tak ze to je plus. jediny album helloweenu ktory respektujem.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.