Dánsko a death metal? Proč by ne, vždyť i méně zasvěcení začnou v tomto kontextu ihned rozprávět hotové legendy o činech dnes již klasické dvojice KONKHRA & ILLDISPOSED. Ale to je pouze ona pověstná špička ledovce, dole pod hladinou se ukrývají i jiné, neméně zajímavé entity, které zůstaly skryty před zraky širší veřejnosti. Vůbec vás tady nehodlám otravovat nějakým sáhodlouhým výčtem, raději přikročím rovnou k věci a seznámím vás přímo s THORIUM, jedním z oněch méně známých jmen. Shodou okolností přicházíme zrovna v okamžiku, kdy kodaňská sestava ohlašuje comeback a po dlouhé tvůrčí pauze vydává své třetí album „Feral Creation“.

Pokud se podíváme detailnější optikou na současný line-up THORIUM zjistíme, že je ze čtyř pětin složen z ex-členů WITHERING SURFACE, což samo o sobě zaručuje jistou inklinaci k příjemným melodickým motivům. Ovšem tím veškerá podobnost končí, žánrově se totiž dostáváme úplně do jiných dimenzí, konkrétně pak k old school death metalu skandinávského (jak jinak) ražení. THORIUM bez problémů fúzují chytlavější polohy CENTINEX s klasickými švédskými houpačkami po vzoru GRAVE (i když Lindgrenovci mají o poznání drtivější projev, zvláště pak v rámci poslední dvojice post-comebackových nahrávek) a špinavým black/death metalovým feelingem, jenž tak dobře známe z alb NECROPHOBIC nebo SACRAMENTUM (v tomto případě mám na mysli zejména jejich rozlučkovou desku „Thy Black Destiny“). Nástup sedmé skladby „Cast From Hell“ pak zase pro změnu evokuje nejnovější tvorbu GOD DETHRONED, což ovšem není zas až takové překvapení, neb od „Into The Lungs Of Hell“ se banda okolo holohlavého kazatele Henriho Sattlera definitivně obrátila směrem na sever a oblékla se do slušivých žluto modrých kostýmů se třemi korunkami na prsou.

Důležitým prvkem, který tak trochu separuje THORIUM od pravého plesnivého old school deathu, jsou košatější sóla, na „Feral Creation“ hodně rozšířená a útočící ze všech možných i nemožných pozic. Z uvedených charakteristik je jasné, že Dány sice zdobí snaha o maximální variabilitu, nicméně se mi zdá, že ony pestrobarevné inspirační vlivy zatím nejsou plně zkroceny a sjednoceny v jeden jediný kompaktní celek. Jiným negativem je, že kodaňská pětice nacpala velkou většinu svých trumfů hned do prvních skladeb, v polovině desky se tedy dočkáme pouze standardu a na jejím konci již jen četných repetic a neblahého efektu „vylouhovaného čajového pytlíku“. Jedenáct skladbiček uteče za necelé čtyři desítky minut jako voda, v hlavě toho však, až na několik málo fragmentů, moc nezůstane. Třetí album THORIUM jednoduše nemá ambice nějak výrazně zamíchat kartami na old school scéně, přesto však není hodno ignorace, neřku-li pak úplného zavržení. Řemeslně slušně odvedená deska, která má šanci oslovit zejména konzervativní staromilce.