OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dánsko a death metal? Proč by ne, vždyť i méně zasvěcení začnou v tomto kontextu ihned rozprávět hotové legendy o činech dnes již klasické dvojice KONKHRA & ILLDISPOSED. Ale to je pouze ona pověstná špička ledovce, dole pod hladinou se ukrývají i jiné, neméně zajímavé entity, které zůstaly skryty před zraky širší veřejnosti. Vůbec vás tady nehodlám otravovat nějakým sáhodlouhým výčtem, raději přikročím rovnou k věci a seznámím vás přímo s THORIUM, jedním z oněch méně známých jmen. Shodou okolností přicházíme zrovna v okamžiku, kdy kodaňská sestava ohlašuje comeback a po dlouhé tvůrčí pauze vydává své třetí album „Feral Creation“.
Pokud se podíváme detailnější optikou na současný line-up THORIUM zjistíme, že je ze čtyř pětin složen z ex-členů WITHERING SURFACE, což samo o sobě zaručuje jistou inklinaci k příjemným melodickým motivům. Ovšem tím veškerá podobnost končí, žánrově se totiž dostáváme úplně do jiných dimenzí, konkrétně pak k old school death metalu skandinávského (jak jinak) ražení. THORIUM bez problémů fúzují chytlavější polohy CENTINEX s klasickými švédskými houpačkami po vzoru GRAVE (i když Lindgrenovci mají o poznání drtivější projev, zvláště pak v rámci poslední dvojice post-comebackových nahrávek) a špinavým black/death metalovým feelingem, jenž tak dobře známe z alb NECROPHOBIC nebo SACRAMENTUM (v tomto případě mám na mysli zejména jejich rozlučkovou desku „Thy Black Destiny“). Nástup sedmé skladby „Cast From Hell“ pak zase pro změnu evokuje nejnovější tvorbu GOD DETHRONED, což ovšem není zas až takové překvapení, neb od „Into The Lungs Of Hell“ se banda okolo holohlavého kazatele Henriho Sattlera definitivně obrátila směrem na sever a oblékla se do slušivých žluto modrých kostýmů se třemi korunkami na prsou.
Důležitým prvkem, který tak trochu separuje THORIUM od pravého plesnivého old school deathu, jsou košatější sóla, na „Feral Creation“ hodně rozšířená a útočící ze všech možných i nemožných pozic. Z uvedených charakteristik je jasné, že Dány sice zdobí snaha o maximální variabilitu, nicméně se mi zdá, že ony pestrobarevné inspirační vlivy zatím nejsou plně zkroceny a sjednoceny v jeden jediný kompaktní celek. Jiným negativem je, že kodaňská pětice nacpala velkou většinu svých trumfů hned do prvních skladeb, v polovině desky se tedy dočkáme pouze standardu a na jejím konci již jen četných repetic a neblahého efektu „vylouhovaného čajového pytlíku“. Jedenáct skladbiček uteče za necelé čtyři desítky minut jako voda, v hlavě toho však, až na několik málo fragmentů, moc nezůstane. Třetí album THORIUM jednoduše nemá ambice nějak výrazně zamíchat kartami na old school scéně, přesto však není hodno ignorace, neřku-li pak úplného zavržení. Řemeslně slušně odvedená deska, která má šanci oslovit zejména konzervativní staromilce.
Třetí album THORIUM nemá ambice nějak výrazně zamíchat kartami na severské old school scéně, přesto však není hodno ignorace, neřku-li pak úplného zavržení. Řemeslně slušně odvedená deska, která má šanci oslovit zejména konzervativní staromilce.
6,5 / 10
Michael H. Andersen
- zpěv
Allan Tvedebrink
- kytara
Marcel Lech
- kytara
Kaspar Boye Larsen
- baskytara
Nikolaj Borg
- bicí
1. Int(r)o The Abyss
2. Feral Creation
3. Epidemic Skeleton
4. Into The Void
5. Gates Of Utumno
6. Unbound
7. Ravishing And Possessed
8. Diabolical Consumption
9. Cast From Hell
10. Sigil Of Baphomet
11. The Lurker
The Bastard (2024)
Danmark (2022)
Blasphemy Awakes (2018)
Feral Creation (2008)
Unleashing The Demons (2002)
Ocean Of Blasphemy (2000)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Mighty Music
Stopáž: 37:24
coverart: Dan Seagrave
mix: Jacob Hansen, Hansen Studios
vydrzel jsem to az do druhe skladby. uplne dementni to ale neni, takze 2 body jsou na miste
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.