OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příjemné překvapení od těhle Amíků, jen co je pravda. Po obsahové stránce koncepčně pojatý pestrý deathmetal se spoustou zvratů, technických a rytmických kliček. Ovšem narozdíl od většiny amerických deathmetalových kapel se Epoch Of Unlight nevyhýbají melodii. Ba co víc, oni na ní plánovitě staví. Právě ve sklonu k melodičnosti připomínají v mnoha směrech oplakávanou legendu At The Gates. Dokonce i stylem vokalisty Jasona se tam to Švédsko mihne. Ovšem jiné riffy dávají zase vzpomenout na další legendu (tentokrát ne mrtvou) totiž starší Monstrosity. Ale to berte s nadhledem. Epoch Of Unlight si umějí hrát jak s melodií, tak s rytmem, a zdá se, že to nejsou žádní ortodoxní zabedněnci... Nejsou to ani žádní strašáci a satanáši, v textech si spíš vybíjejí svojí úchylku, vězící v četbě hororů a temné fantasy. Docela pěkné příběhy spojuje tématicky představa prostoru bez světla, absolutní temno. Pregnantně je to vyjádřené přímo v songu In The Absence Of Light. Nemůžu si pomoct, ale v té záplavě samých ultrabrutálních nabasovaných riffmašin na mě tihle Jižani působí příjemně svěžím dojmem. Celkové vyznění je hodně „evropské“. Když si k tomu připočtete pestrou rytmiku, je to v rámci stylu opravdu nadprůměrné dílko. Jen škoda, že ty dvě kytary, které jsou na desce nahrané (ačkoli jinak EOU hrají ve triu) se v konečném mixu jaksi prapodivně slily, a tak ty dvojí party poněkud zanikají, což je ke škodě věci. Jinak je ale zvuk dobrý a tak nezbývá než tuhle placičku pochválit...
9 / 10
1. At The Threshold of Might
2. The Ethereal Taint
3. Crimson And Steel
4. In The Absence Of Light
5. The Last To Fall
6. Ululant Cries
7. Return To Eidolon
8. The Hounds of Tindalos
9. Aegri Somnia Vana
10. Caught In The Unlight
The Continuum Hypothesis (2005)
Corruption in Increments (2003)
Caught In The Unlight (2000)
What Will Be Has Been (1997)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.