OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalovým svetom riadne otriasa thrashová horúčka. Popri kvalitne našliapnutých nových kapelách typu MUNICIPAL WASTE alebo WARBRINGER s prehľadom a rutinou valcujú mladú nadržanú konkurenciu svojimi novými albumami aj veteráni ako DEATH ANGEL, TESTAMENT či EXODUS. A do toho všetkého prichádza ako víchrica z jasného horizontu znovuoživená bratská úderka Cavalerovcov, aby rozdala zauchá mladým a hrdo sa pozrela do očí legendám, medzi ktoré bez debaty patrí. Či už pod logom SEPULTURA, SOULFLY alebo CAVALERA CONSPIRACY.
Obstál by album "Inflikted" ako comebackový počin SEPULTURY? Otázka, ktorá sa v tejto súvislosti celkom logicky natíska a odpoveď na ňu je celkom jednoznačná: Nie. Vcelku presne to vystihol môj vzácny kolega Jan Shnoff, keď sme v jedno februárové sobotné predpoludnie spolu cestovali na pražský koncert FLUSSOR a ešte aj cez víkend ako zodpovední žurnalisti tvrdo pracovali, hodnotili a analyzovali desiatky domácich i zahraničných nahrávok. Vraj je muzika na "Inflikted" príliš hrubá, príliš priamočiara, chýba jej ľahkosť. Aby som doplnil trefnú poznámku môjho kolegu, tá ľahkosť môže mať kľudne svoje pomenovanie - kisserovská thrashmetalová nonšalantnosť, gitarová vzdušnosť a odľahčenosť. CAVALERA CONSPIRACY je vo svojej podstate do extrému dohnaný smer, ktorým sa Max Cavalera vydal už na doske "Prophecy" od SOULFLY, aby všetko v takmer dokonalej podobe ukázal na temnom monolite "Dark Ages". Chýbajú kudrlinky a ornamenty všakovakej world music, elektroniky a balkánskych ľudoviek, tvrdé jadro je však rovnaké - bez ohľadu na to, že za bicími už nesedí Joe Nunez a že basgitaru má v ruke pôvodne gitarista a spevák Joe Duplantier z francúzskej bandy GOJIRA. Tento fakt napokon potvrdzujú aj zábery z aktuálnych koncertných zastávok CAVALERA CONSPIRACY.
Odsúdiť nový album CAVALERA CONSPIRACY len ako na kosť ohlodaný hudobný prejav SOULFLY by samozrejme bolo hlúpe a zjednodušujúce. Je to celé ako v mojom obľúbenom filme "Návrat do budúcnosti". Bratia Cavalerovci absolvovali cestu časom na koniec osemdesiatych rokov, do obdobia niekde medzi albumami "Beneath The Remains" a "Arise" a cestou späť do budúcnosti ukoristený thrashmetalový drahokam spracovávali tými najrozličnejšími metódami - od trhania pomocou zbesilých punkových náloží cez zjemňovanie povrchu pôsobivými gitarovými sólami a vyhrávkami inšpiratívneho Marka Rizza až po modernú, no zároveň tradíciám vernú zvukovú podobu od čoraz vychytenejšieho producenta Logana Madera. Umelecký prístup úplne opačný ako v prípade nedoceneného výnimočného projektu NAILBOMB, pôsobivosťou však v ničom nezaostávajúci.
"Inflikted" je na prvé počutie bohapustá hobľovačka, z ktorej máte pocit, že vás zakrátko prestane baviť, no postupom času zisťujete, že sa až pridobre udomácnila vo vašom prehrávači. Čaro majstrov svojho remesla. Zostáva dúfať, že podobne pútavo a energicky to vypáli aj v športovej hale na Pasienkoch v Bratislave, kde sa CAVALERA CONSPIRACY 10. júna predstavia v plnej paráde.
Inteligentná thrashová hobľovačka od skutočných majstrov svojho remesla.
8 / 10
Max Cavalera
- spev, gitara
Marc Rizzo
- gitara, sprievodné vokály
Joe Duplantier
- basgitara, sprievodné vokály
Igor Cavalera
- bicie
1. Inflikted
2. Sanctuary
3. Terrorize
4. Black Ark
5. Ultra-Violent
6. Hex
7. The Doom Of All Fires
8. Bloodbrawl
9. Nevertrust
10. Hearts Of Darkness
11. Must Kill
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 43:31
Produkce: Logan Mader
Studio: Undercity Studios
Dobré album. Nese s sebou odkaz staré SEPULTURY, stejně jako dotyky Maxových sólovek. Znít po dvaceti letech klasicky a přesto se nevykrádat je umění. Přestože nejsem sklaní fanda ani Maxe ani jeho bratra, dokonce ani staré SEPULTURY, tady zvedám prst. A rozhodně to není prostředníček.
Bratři Cavalerové stojí opět po spolu a pravé srdce staré SEPULTURY opět začalo tlouci. Jejich společný debut přináší ingredience, kterými si Brazilci zejména v první půlce devadesátých let podmanili široké zástupy metalových fans. Jsou zde úderné hymny s výraznými slogany jak za časů alba "Chaos AD" (1993) - "Inflikted", "Sanctuary", "Terrorize", ale i mnoho položek zacházejících v historii ještě hlouběji jako např. "Ultra Violent", jejíž druhá polovina zavane odérem "Schizophrenia" (1987). Vůbec celá deska rekapituluje to co jste měli na SEPULTUŘE rádi v období mezi dvěma výše zmíněnými řadovkami. K starým postupům pak přidává moderní zvuk a vynikající zauzlovaná sóla mladého střelce Marca Rizza. Přes všechny pozitiva však hodnotím debut Cavalerů jako o něco slabší materiál než alba SEPULTURY z období (1987-93).
P.S.: Pro mne však nejpříjemněji poslouchatelná deska, na které slyším Maxe Cavaleru, od éry alba "Chaos AD" (1993). Metalové retro jak má být.
slaboucky odvar pro staromilce Sepultury...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.